Dneškem končí zvláštní astrologické období mezi dvěma zatměními… přemýšlím, co k němu napsat. Mám pocit, jako by se v něm čas střídavě oblékal do kostýmů Jekylla a Hyda a nemohl se rozhodnout, který mu sluší víc.
Podivný neklid bez příčin a divoké sny, o kterých mluvil snad každý, s kým jsem se dala do řeči. Astrální boje, temné prostory, energie bojů, zvláštní a převážně nepochopená znamení a skryté významy. Nervozita, podrážděnost… Nevědomí vynášelo smetí ze všech sklepních kójí našeho nitra. Na druhou stranu chvíle blaženého klidu protknuté hlubokou vděčností, také bez příčin.
Světelnou nitkou, která se vinula mými dny a která spojovala několik setkání, několik telefonátů, několik psaných zpráv a několik vyslaných myšlenek, byla jedna z velmi mocných sil tohoto světa… síla přátelství. O přátelství se zmiňuje i jeden z Genových klíčů – a pravé přátelství, založené na rovnováze dávání a braní, nazývá pojítkem, které drží lidstvo pohromadě.
Přátelství možná někteří berou jako samozřejmost… trochu jako druhou kategorii vztahů, až za těmi partnerskými a rodinnými. Přitom bývá mnohdy pevnější, neboť je méně zatížené našimi projekcemi… a je víc volbou než daností. V již zmíněném Genovém klíči, má číslo 37, je přátelství spojené s darem Rovnost. Ta je zatím ve společnosti, která je založená na principu hierarchií, na nadřazenosti jedněch a podřízenosti druhých, což se stále ještě promítá i do osobních vztahů, nesmělou Popelkou. Z tohoto úhlu pohledu je přátelství vlastně „proti-systémovou“ silou…
Možná je jedním ze způsobů, jak přispět ke změně „vnějšího“ světa, vnesení principu rovnosti do všech vztahů se všemi lidmi, kteří jsou součástí našich životů. Nepovyšovat se, neponižovat se, respektovat, držet rovnováhu… a tím vnést do těchto vztahů jemnou esenci přátelství. Tu samozřejmě nemusíme dávat najevo halasným objímáním, sluníčkovými slovy a posíláním srdíček… může být jenom tichá a jemná, aby zanechala klidný hřejivý pocit z každého setkání, pocit, že je pro nás ten druhý důležitý. Nebo důležitá.
I když jsem introvert a nadevše mi dělá dobře samota, velmi si vážím toho, že mám ve svém životě přátele a přítelkyně, kamarády a kamarádky. Beru je jako vzácné dárky od života… Těší mě, že se do úrovně přátelství posunují i vztahy s mnoha lidmi, kteří původně přišli jenom na konzultaci nebo na seminář. Jsem ráda, že mám na bázi přátelství založené i vztahy se svými rodiči, s dětmi, s partnerem, s jeho rodiči… že jsou to vztahy vyvážené a svobodné. Neméně vděčná jsem i za další obohacující přátelství – se zvířecími kamarády. A vlastně i za to, že jsem postupně během života došla do stavu, že se hluboce přátelím i sama se sebou. Ani to totiž není v současné realitě pro každého samozřejmostí. Howgh.