Přej si… co chceš

Vstoupila jsem před časem do jednoho příběhu. Nebo by se dalo říct, že jsem do něho byla přizvána okolnostmi. S příběhy druhých je však ta potíž, že se nedají sdílet veřejně, aniž by bylo porušeno soukromí zúčastněných. Mám ale už delší dobu pocit, že něco z tohoto příběhu sdíleno být má… a dnes ráno mi došla až neuvěřitelná souvislost s jednou mou oblíbenou knížkou, tak to zkusím vzít z této strany.

Tou knížkou je Nekonečný příběh od Michaela Endeho… zmiňovala jsem ho tu už několikrát (třeba TADY). Znám jenom málo knih, které v sobě nesou tolik vrstev různých témat, osobních i společenských, které skrývají tolik archetypálních symbolů a hlubokých významů. Většina lidí zná film, který byl podle části této knihy natočený. Sice je krásný, sice je to film mého dětství, knížce se však ani zdaleka nevyrovná.

Příběhu, do kterého jsme byla přizvána, odpovídá děj přibližně od třetiny knížky… tedy někde tam, kde končí film. Hlavní hrdina Bastián zakřičí do tmy nové jméno pro nemocnou Císařovnu, nazve ji Měsíčnicí, a ocitne se ve zmizelé říši Fantázie. Z celé říše zbývá pouhé zrnko písku. A Bastián dostává na krk kouzelný amulet Auryn a s ním je mu dána moc znovu vystavět nový svět, novou říši Fantázie na základě svých přání. Auryn má na zadní straně nápis „Konej, co si přeješ“. Tento amulet nosil dříve na krku Átrej, chlapec z rodu lovců bizonů, který měl v první části knihy najít lék pro Císařovnu a bojovat proti Nicotě. Átrej neuměl číst… proto neznal nápis napsaný na zadní straně Aurynu. Pouze konal své poslání. Auryn dostal od kentaura Cheiróna a obdržel k němu radu: „Auryn ti dá velkou moc, ale ty ji nesmíš nikdy použít. Auryn tě bude chránit a vést, ale ty nesmíš nikdy zasáhnout, i kdybys viděl cokoliv, neboť tvůj vlastní názor od této chvíle nerozhoduje. Musíš se vydat na cestu beze zbraní. Musíš nechat věcem volný průběh. Všechno pro tebe musí být stejné, zlo i dobro, krása i ošklivost, hloupost i moudrost, jako je to stejné pro Dětskou císařovnu. Smíš jen hledat a ptát se, ale nesmíš soudit podle vlastního uvážení. Nikdy na to nezapomeň, Átreji!“

Bastián si tedy začíná přát. Neuvědomuje si, že člověk může zabloudit, nezná-li své opravdové přání, tedy směr, který určuje jeho Duše. Putuje Fantázií, aby si naplnil své egoistické sny a přání, ale s každým přáním ztrácí část vzpomínek, každým krokem zapomíná víc a víc na to, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho pravé poslání. Začíná se doslova ztrácet ve svých hrách a jeho pocit bohorovnosti roste na neúnosnou mez. Cestu za svým opravdovým přáním zaměnil za touhu po obdivu, moci a slávě, přeje si být opěvován jako největší hrdina všech dob. Postupně se vzdává svých věrných spojenců a nechá se obklopovat těmi, co mu lichotí a uctívají ho. Potkává zlou čarodějnici Xyídu, která jej nad sebou nechává lstivě zvítězit, aby zalichotila jeho egu a vetřela se do jeho přízně. Xyída Bastiánovi vštípí do hlavy, že musí dobýt Slonovinovou věž a vládnout celé Fantázii namísto Dětské císařovny: „Teprve pak budeš opravdu svobodný, osvobozený ode všeho, co tě svazuje, a budeš opravdu dělat jen to, co se ti zachce.“

A tak jsem tak trochu vstoupila do příběhu novodobého Bastiána. Je jedno, zda je to muž nebo žena. Je možná esencí mnoha žen a mnoha mužů, kteří vedou určité duchovní a seberozvojové skupiny, postavené na vizích nového světa, na slovech o lásce, božství, manifestaci, hojnosti, kvantování, vědomém žití. Vedou skupiny, kde se dělají rituály a techniky na plnění přání. A přání se tu plní. A s každým splněným přáním jako by se to další plnilo rychleji a přesněji. A čím víc lidí se zapojí, tím je to silnější. Zázraky na počkání. Bastián získává moc, je uctíván a vznáší se na vlně obdivu a následování. A čím víc moci má, tím si připadá svobodnější, oslavovaný svou družinou, která si také plní přání a svým obdivem vrací energii Bastiánovi. A nikdo kolem něho, a ani on sám, si nepoloží otázku, s jakými silami je spojena moc pomyslného Aurynu, který nosí na krku… a jestli za to tyto síly nebudou chtít něco na oplátku.

Asi jen málokdo to má jako já, žití v odevzdání se vyšší vůli, v plné důvěře, že mi život přináší to, co přinášet má, bez konkrétních přání a záměrů. Není vůbec nic špatného na tom mít svá přání. A mít jich hodně. A také sny a touhy a vize a záměry. A všechny je naplňovat svým životem, tvořit v souladu s nimi, s pomocí různých náhod a synchronicit. Jenom bych hodně doporučovala nedělat na tato přání žádné magické rituály, nezvat si k nim žádné pomocné bytosti nebo síly, neotevírat portály, nepoužívat k nim jakékoliv zásahy do jemnohmotných světů. Nikdy totiž nevíte, co za to zaplatíte. Netušíte, jaké síly a bytosti z neviditelných světů podporují splnění všeho, co si přejete… aby si pak mohly začít vybírat splátky. Došly k tomu postupně i ty, kterým by se dalo říkat „guru splněných přání a objednávek z vesmíru“… třeba Doreen Virtue (chtěla jsem dát odkaz na video, kde mluví o tom, jaké astrální síly se ve skutečnosti vydávají za pomáhající andělské bytosti, o nichž napsala tuny knih, ale už je smazáno) nebo Bärbel Mohr, která dospěla k podobnému poznání. A to byl podle mě spíš jen slabý odvar proti tomu, s jakými silami a technikami se v rámci manifestace přání a hojnosti pracuje teď.

Ono tady bohužel panuje přesvědčení, že „nehodné“ síly vnímavější člověk snadno rozpozná… Některé ano. Jenomže ty opravdu mocné síly nemají nikde namalované pentagramy a další temné symboly a ani nehlásají zlo. Naopak jsou zabalené do růžového balícího papíru s velikou mašlí (nebo do modrého, ať to máme hezky genderově vyvážené), jejich krásné usměvavé tváře hovoří krásnými slovy o lásce, o spojení, o jednotě, o božství… a dokonce v jejich přítomnosti můžete cítit i příjemné energetické pocity, lehkost, euforii, navýšení energie. Jojo, lekce rozlišování je jednou z velikých lekcí této doby, kdy se o lidskou energii a lidské duše svádějí veliké boje, aniž víme.

A jaká je moje role v tomto příběhu a jak jsem se v něm ocitla? Přišel za mnou na terapii jeden člověk z Bastiánovy družiny, citlivý a vnímavý. Opět nezáleží na tom, zda muž či žena. Člověk, který už nevědomě začal něco platit nazpátek. Platil svým zdravím, svou psychickou pohodou, svým odpojením, svou energií… a možná by po čase, bez přehánění, zaplatil svým životem. Nebylo vůbec snadné ho z područí těchto sil a energií, které postupně ovládly jeho bytost, dostat. Ale podařilo se nám to, v laskavosti, s Boží pomocí. Oba velmi dobře víme, co při tom probíhalo… a shodou jistých „náhod“ k nám přišlo i několikeré potvrzení, že to tak bylo a že už je vše v pořádku.

A co dál? Nic… Stejně jako Bastián v knížce nebyl připravený slyšet rady Átreje a Falca, kteří dobře rozpoznali, kam se Bastián propadá, není na to připravený ani náš Bastián a jeho družina. A další Bastiánové a jejich družiny. O cestě léčení vypráví poslední třetina knížky. Bastián v ní prochází deziluzí, uvědoměním, kolapsem, ocitá se ve Městě starých císařů, ve městě šílenců, kde žijí všichni ti, kteří chtěli vládnout světu Fantázie. Postupně se začíná obracet k opravdovým přáním svého srdce, ke své pravé vůli, ke své Duši… Dospívá k poznání, že svět není nemocný tím, že by lidé konali svou pravou vůli, ale tím, že tu dělají jenom to, co se jim zlíbí. Nicméně i to je z pohledu Duše dobré: i to je totiž cesta, jak svou pravou vůli poznat. Někdy musíme kráčet dlouhou cestou jenom proto, abychom našli tu krátkou. A potom, ve správný čas, můžeme vstoupit mezi tryskající Vody života. Ty překypují svěžestí, hravostí a zdravím, když tvořivým způsobem používáme svoji fantazii. Zdroj našich vizí je nevyčerpatelný a překypuje možnostmi. Je to „Pramen, jenž sám ze sebe se lije, a proudí o to silněji, čím víc se z něho pije.“

Zdroje: 
Michael Ende: Nekonečný příběh, Albatros Praha 2001
Skvělý rozbor pana Vojtěcha Frančeho (odkaz)