O volbách svobodných II.

Až do dnešního dopoledne jsem byla vnitřně přesvědčená o tom, že do prostoru svého blogu nenechám to, co teď plní mediální prostor, co se stalo hlavním bodem zaměření pozornosti, co zase o něco prohloubí mezilidské propasti, a čemu se vnitřně až zdráhám říkat „volby“, vejít ani slůvkem. Ale pak mi problesklo hlavou, že před pěti lety, což se teď zdá být dávnou historii, jsem k témuž tématu už něco napsala, a tehdejší příspěvek jsem si rozklikla. Možná bych tomuto textu mohla dát jenom jemný „upgrade“ a publikovat ho znovu. Neudělám to, ale doporučuji vám ho k přečtení, především jeho druhou část (Odkaz tady).

Když jsem si ten pět let starý text četla, říkala jsem si, že se vše posunulo do ještě hlubších bažin, než to bylo tenkrát. Média se snaží ještě úporněji. Stačí projet titulky a je to přece úplně jasné… „Dobro“ je prezentováno jako křišťálová čistota a obraz „Zla“ jako by vylezl ze samého pekla. Aby náhodou někdo nezapochyboval.

Moc tomu nerozumím. Pro mě se ve chvíli, kdy se všechna mainstreamová média sešikují do jedné řady a přes kopírák začnou prezentovat jeden jediný stejný názor, kdy začnou na podporu tohoto názoru vystupovat herci, zpěváci, celebrity, kdy za něj začnou bojovat studenti, kdy se dává jasně najevo, koho volí „inteligenti“ a koho „burani“, rozeznívá dost hlasitý zvon varování. Nejdu do boje, ale začínám se ptát: Kde se vzalo to křištálové zrcadlo, kdo ho vyleštil do vysokého lesku a kdo a s jakými záměry ho takto, s mocným PR, ukazuje světu? A kdo se chce do tohoto zrcadla dívat a vidět tam sebe? Několik odpovědí, pro mě relevantních a víceméně jednoznačných, jsem dostala… ale odkazy tu nečekejte. Kdo hledá, ten najde.

Bylo by hezké, kdybych mohla říct, že mám vnitřně rozhodnuto. Nemám. Možná bych měla, kdyby na druhé straně nestál člověk, který mnoha lidem ublížil, který se nám tu dlouhodobě směje do očí a ke kterému mám řadu výhrad. Před pěti lety jsem sama sobě řekla, že je to naposledy, co volím „menší zlo“, že je to naposledy, co se svou energií vůbec dotýkám těchto falešných her. Poslední dny mám toto „naposledy“ malinko zvikláno, proto jenom čekám, kam mě moje vnitřní vedení nasměruje za pár dní. Jedno ale vím zcela jistě, křišťálové zrcadlo mou volbou nebude.

A tak končím stejnými slovy, kterými jsem končila před pěti lety. Chcete radu, zda volit a jak volit v druhém kole? Mám ji. Ptejte se sami sebe, jestli je vše, co je ukázáno, opravdu tak, jak je to ukázáno. Zpochybňujte to, čím jste si „jistí“, a to na na obě strany. Neřiďte se tím, koho volí vaše okolí. Ta volba je jen vaše a měla by být svobodná. A pokud zvolíte takto, tak jsou všechny tři možnosti správně.