Bažina oběti

Přemýšlela jsem před pár dny o tom, proč je teď „ve vzduchu“ takové divné zhutnění, proč se po chvíli, kdy se člověk prochází mezi lidmi, objevuje únava a lepkavé stavy marnosti a beznaděje. Odpověď mi přiletěla v místě, kde mi přilétají mnohé odpovědi, pod ranní horkou sprchou…

Byl to dost zřetelný obraz, a byl to pochmurný obraz. Zkusím tento obraz převést do slov. O tom, že se v uplynulých třech letech kolektivní pole naplnilo energií strachu, agrese a rozdělení, že alespoň trochu vnímaví lidé cítili, jak je tato energie ovlivňuje, že ji na svoje fyzická těla stahovalo i hodně zvířat, jsem tu už několikrát během tohoto období psala. Teď se mi ukázalo – a není to nic objevného, protože to máme před očima všichni – že se letos kolektivní pole začalo plnit energií oběti. A tato energie je ještě hutnější, než když sem byly vnášeny strachy a agrese. Projevuje se jako bažina beznaděje, marnosti a zoufalství.

To, co síly nelidské připravily bytostem lidským v letošním roce, je proměna obrazu Člověka na obraz Chudáka. Nebudeš mít na jídlo, nebudeš mít na energie, nebudeš mít teplo, budeš mrznout, ztratíš bezpečí, musíš šetřit, musíš se uskrovnit, nebudeš mít zákazníky, zkrachuješ, přijdeš o živnost, přijdeš o práci, úspory ti sežere inflace… pořád dokola a ze všech stran, opřeno o spoustu falešných obrazů. Strach a ponížení. A do bažiny beznaděje se propadají další a další. Ani náznakem nesoudím ty, kteří se teď jako oběti cítí, kteří se jako oběti chovají. Útoky směřují na ty nejzákladnější lidské potřeby a udržet se v síle je obtížné.

Co s tím? Nevím… Pomůže možná pouhé uvědomění, že stavy, které v sobě někdy vnímáme, propady energie a ztráty naděje, nejsou jenom „naše“, osobní, že tu nežijeme jako osamělé ostrovy, ale jsme součástí lidského společenství a skrze kolektivní informační pole jsme se všemi propojeni. A bolest jednoho cítí tak trochu všichni. Pomůže sledovat své myšlenky a svá slova – a korigovat je. Frekvence slov „musím šetřit“ a slov „rozhoduji se být skromnější“ je tak odlišná, přestože vyjadřují podobný záměr. Pomůže nenechat se vtahovat do debat a diskusí laděných na destruktivní vlnu – svůj informační prostor ochráníme vnitřním prohlášením „mě se toto netýká a týkat nebude“. Pomůže spojit se myšlenkami se svými předky – každý rod má ve své historii spoustu nám známých, ale i neznámých bytostí, které překonaly mnohé strasti a nezlomeny žily dál. A pomůže spojení s vnitřní sílou, s vědomím toho, kým je bytost zvaná Člověk. Chudákem není.

Je teď čas být co nejčastěji ve svém vnitřním prostoru, ve svém srdci, v klidu a v lásce (brzy pro vstup do takového stavu přidám krátkou audionahrávku), je čas o sebe pečovat, je čas chránit si svoji energii – ale také ji nabízet formou vlídnosti a laskavosti těm, kteří ji právě teď potřebují. Je čas opatrovat své vnitřní světlo a nechat ho zářit. Vždyť, jak je známo, bažiny do sebe nestahují zářící světlušky, které nad nimi létají… a ty svítí na cestu všem zbloudilým pocestným.

A v souvislosti s úvodním videem z předchozího článku (odkaz) se chce napsat: Všeho do času!