„Víš, co bych potřebovala?“ – zněla otázka od jedné klientky sedící proti mně. „Aby se mi do života vrátila lehkost“. Pousmála jsem se. Vyslovila totiž to, co už delší dobu cítím i já. Že se lehkost ze života kamsi vytratila a její místo zaplnila tíha, vážnost a starosti. Vnímám to z mnoha rozhovorů i z energie lidí, které potkávám. Nečekala odpověď… a já ji ani neměla. Mohla jsem začít rozpravu o prožívání vděčnosti, o dělání si drobných radostí, o oceňování krásy, o kontaktu s přírodou… ale vím, že bych se dotkla jenom povrchové vrstvy tématu, které otevřela. Rozhovor pokračoval jiným směrem, ale její otázka se mnou zůstávala.
Nahlédla jsem doma do knihy Genových klíčů, v níž často odpovědi nalézám. Lehkost je darem GK 30. Stínem tohoto klíče není Tíha, jak by se možná dalo předpokládat, ale Touha. Nevím, zda je podobnost těchto slov čistě náhodná. Tento Genový klíč patří spolu s Genovým klíčem 13 do tzv. Rodiny čištění. Oba pronikají do jádra toho, co nám brání v otevření se vyšším frekvencím. Ve stínu GK 30 jsou to vzorce našich tužeb, ve stínu GK 13 neschopnost poučit se z minulých zkušeností a projekční vzorce v našich vztazích. Dost zásadní témata k vnitřní práci.
Plné znění GK 30 najdete v knížce*, tady aspoň pár slov na téma Touha a Lehkost:
Stínem GK 30 je Touha. Stín Touha stojí za budováním dnešní civilizace. Abychom ho plně pochopili, musíme oddělit sílu touhy od její projekce na vnější svět. Ve své prapůvodní genetické podobě znamená touha hlad. Skutečným smyslem touhy je přimět lidi, aby dělali chyby, a mohli se tak vyvíjet. Touha tak neslouží jednotlivci, ale učí nás na kolektivní úrovni. Skutečný hlad vycházející z tohoto stínu je hlad po zkušenostech. Aby lidé ovládli své prostředí, musí zkoumat všechny jeho aspekty, ty světlejší i ty temnější. Jsme naprogramováni, abychom se učili a vyvíjeli na základě zkušeností, takže se jim nevyhneme – a pokud existuje něco, co lidstvo ještě nevyzkoušelo, hlad stínu GK 30 bude uvnitř někoho z nás naléhat, aby to zkusil, ač to může být třeba zvrácené. Jakoby lidstvo fungovalo jako mozek přírody a touha poskytovala energii pro aktivaci neuronů tohoto mozku. Velká část našich zkušeností nemá pro budoucnost žádný význam, ale přesto musí být prozkoumána. Může to vypadat, jakoby lidé byli laboratorní morčata určená k evoluci, naše touhy nás někdy dovádějí k šílenství. Utrpení ale nevytváří samotná touha, ale naše reakce na ni. Každý člověk si tlak touhy přeloží po svém – touha sexuální, touha po bohatsví, slávě či po osvícení. Touha sama je čistá, není „po něčem“. Lidé jsou uzpůsobeni cítit touhu, je to emoční palivo pro mysl a její cyklus je věčný. Je to oheň, který nás žene do nových zkušeností, ale nikdy neuhasne – touhu musíme přijmout jako součást své smrtelnosti. Mnoho duchovních směrů naletělo na podvod, že s touhou lze bojovat nebo ji potlačit. Je to ale tak mocná evoluční síla, že tento boj přinese jen utrpení. Je ironií, že touha někoho zabít i touha po Bohu je pořád ta stejná touha. Tento stín programuje nevědomý pesimismus, že nikdy nemůžeme svoji touhu překonat. Kdo se ji snaží plně uspokojit, ničí se, kdo ji potlačuje, ničí se také. Jakoby touha lidstvo přemohla. I nejpropracovanější ezoterická učení, která slibují ukončení touhy, nám ukazují, že už touha po překonání touhy tomu zabraňuje. Cesta vede pouze přes vyšší frekvence tohoto GK.
Represivním projevem tohoto stínu je Přílišná vážnost. Potlačením touhy dojde k potlačení životní síly a zatuhnutí celé bytosti. Touha je vášeň a ohnivost a pokud jí není dovoleno hořet, náš vnitřní oheň vyhasne. Takto se s touhou vypořádává mnoho lidí, zejména v potlačujících společnostech a náboženských uskupeních. Vede to k příliš vážnému pojetí života. Dá se říct, že většina moderní civilizace se stala příliš vážnou, neboť tento stín v sobě nese strach, že nás naše touhy spálí – je to kolektivní strach, že by skutečně projevené city mohly vést k anarchii. Reaktivní podobou stínu je Zlehčování. Projevují ho lidé, kteří bezstarostně naplňují své touhy a podstupují tak riziko, že budou vyloučeni ze společnosti. Nemůžou se ztotožnit s žádným morálním rámcem a protiví se jim každé náboženství. Jejich reakcí na společnost je, že neberou život vůbec vážně. Často zahořknou a propadnou svým tužbám ještě hlouběji. Snaží se překonat svou touhu tím, že ji vyčerpají. Tito lidé brzy vyhoří a stanou se obětí svých tužeb.
Darem GK 30 je Lehkost. Lehkost vůbec neznamená zlehčování. Je to naopak mnohem hlubší účast v životě. Pokud se s důvěrou odevzdáme životu, přijmeme svoji smrtelnost a své slabosti, tak pochopíme, že život hraje naším prostřednictvím svoji hru a my jsme jeho genetické figurky. V tu chvíli můžeme vstoupit do rozšířeného stavu vědomí, které celou tuto hru řídí. Tam si uvědomíme, že pouze naše nedůvěra v život způsobovala, že se nám zdál tak těžký. Dar Lehkost nezmění náš život, jen nám umožní dívat se na něj z jiné perspektivy. Uvidíme, že se celý řídí jakýmsi mytickým scénářem. A když pochopíme, že život musí být právě takový, jaký je, pochopíme i svoji roli v tomto scénáři a začneme se cítit „jako doma“. Celkově se nám uleví a toto uvolnění přeneseme do svých činů, budeme vše více chápat jako hru, kterou není třeba brát naprosto vážně. Je ale veliký rozdíl mezi tím, kdo předstírá, že žije život s lehkostí, a tím, kdo žije skutečnou lehkost bytí. Dar Lehkosti nás nezbaví touhy – ale ví, že není třeba každou touhu naplnit, ale že ji musíme procítit. Někdy za ní musíme jít, abychom se něčemu naučili, ale obecně tento dar ví, že naplnění touhy je klam. Tu se objeví pocit svobody, kdy máme na touhu široký úhel pohledu. Víme, že ať budeme touhu následovat nebo ne, trvalý klid nám to nepřinese. V tu chvíli nad námi touhy už nemají takovou moc. Touha se stává hostem pozvaným na čaj – buď po chvíli odejde, nebo s námi zůstane. Lehkost tedy znamená zanechání potřeby uniknout touze. Znakem lehkosti je smysl pro humor. Je to schopnost zasmát se sám sobě. Je to humor soucitný, ničemu se nevysmívá. S pronikáním do nejvyšších frekvencí tohoto GK odhalíme nejhlubší touhu, a to je touha ukončit utrpení. Vstupem do ní vstoupíme do očistného ohně vědomí.
Siddhi GK 30 se nazývá Vytržení. Toto siddhi se projevuje jako božský extaktický stav. Toto siddhi spouští trvalou produkci jistých hormonů našeho mozku, které vyvolávají stavy extáze a božské lásky. Je to jako mystická sebevražda, kompletní ponoření do ohně božské touhy. Je to spalování v ohni blaženosti. Aura takových mistrů může transformovat srdce svých oddaných stoupenců, tato aura je snadno rozpoznatelná, ale i nebezpečná pro lidskou mysl, která tento stav nechápe a snaží se nad ním mít kontrolu. Kdo se k nim přiblíží, nakazí se touto zbožnou energií. Toto siddhi je neobvyklé, pokud by se přihodilo někomu v západním světě, byl by zřejmě trvale držen pod sedativy. Je tenká hranice mezi božskými extaktiky a šílenci, v Indii je s oběma zacházeno stejně, jsou uctíváni. Siddhi GK 30 v evoluci spálí samo sebe, aby byla spálena touha a zažehnuto nové vědomí.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)