Nepolíbená světem sociálních sítí a nekonečných internetových diskusí jsem si dlouhou dobu myslela, že troll je pouze severským mytologickým stvořením a také jednou z postav v Harry Potterovi… a nenapadlo mě, že je možné se s ním setkat i ve světě technologickém. Inu, možná že i trollové potřebují procházet evolucí…
Už pár let samozřejmě vím, že se označení troll přeneslo i na bytosti lidské, na ty, které tráví svůj čas brouzdáním ve fórech a diskusích a přenášejí sem některé původní vlastnosti severských „zlých duchů“: škodolibost, poťouchlost, zlobu, provokaci… ale popravdě by mě nenapadlo, že se s některou z těchto bytostí potkám i ve svém prostoru, tady na blogu. Tím, že se v diskusních fórech nepohybuji, nemám trollí energii natolik načtenou, abych ji rozpoznala hned, když vstoupí do dveří. Někteří jste ji možná zachytili, někteří možná doteď nevíte, co tím myslím, a je to v tuto chvíli už jedno.
Když jsem před pár dny přemítala, co s tím budu dělat, napadlo mě jako častokrát, když něco nevím, náhodně otevřít knihu Genových klíčů. Přišlo mi až neuvěřitelné, jak přesné odpovědi mi dala. Otevřela jsem na stránce, kde je popsán jeden z projevů stínu GK47, a to Dogmatismus: Tito lidé se snaží okolí ovládat svou myslí a dogmatickými názory. Jejich pevné mentální vzorce jim dávají iluzi bezpečí. Ať už jsou jejich dogmata vědecká či náboženská, znemožňují jim pohyb vpřed a zastavují jejich vývoj a změnu. Těžko navazují vztahy s ostatními. Cítí se velice ohroženi svobodomyslnými a nezávislými názory. Otevřela jsem podruhé na stránce, kde je popsán projev dalšího stínu, GK39, a tím je Provokace:Tento stín vzniká tak, že se hluboký vnitřní strach projeví ven formou hněvu, který se promítne do druhých. Tak vzniká energie provokace. Svůj strach tito lidé externalizují tím, že druhým způsobují bolest. Provokatéři si ale toto neuvědomují. Tím, že provokují druhé, ale trápení zase hrnou zpátky k sobě. Ve skutečnosti hledají lásku, ale přitahují pozornost negativním způsobem a urážejí druhé. Tento stín se projeví pokaždé, když použijeme slova se skrytým nebo zjevným záměrem způsobit druhému bolest. Potřetí už jsem knížku raději neotevřela…
Když jsem pak jela tramvají do kanceláře, nechávala jsem si přicházet další myšlenky. Bylo mi jasné, že narážím na vnitřní dilema, kdy jsem na jednu stranu zastáncem svobody a něco jako cenzura se mi bytostně příčí, na straně druhé tvořím svůj blog jako prostor laskavosti, kam lidé nepřicházejí pro velké pravdy, ale pro naladění, harmonii a inspiraci, a cítím potřebu tuto energii ochránit. Odpověď přiletěla velmi brzy. Je to až „strašidelné“, jak se v poslední době urychlily reakce vnějšího světa na vnitřní podněty. Vyšla jsem z jednoho průchodu do ulice a oslovila mě neznámá slečna či mladá paní. V prvních vteřinách mi projelo hlavou, kdo to asi je, s tichým povzdechnutím, že mým životem proplulo v posledních letech tolik tváří, že už si je při vší snaze všechny nepamatuji. „Vy mě neznáte“, říká, „ale já chodím pravidelně na váš blog a čtu si tam a je úplně super, moc vám za něj děkuji“. Tak, a je jasno.
Věnovala jsem pak ještě chvilku úklidovým činnostem, vymetla jsem tu z koutů pavučiny, pro nezvané hosty uzamkla dveře na velký klíč. A ani mě už nepřekvapilo, když mi krátce poté zazněla do uší jedna oblíbená písnička z mládí… „byť ľudskí k tým, čo sú k nám ľudia“.
Poprosím tento článek bez komentářů…
nebo „zralejší“ verze 🙂