Měla jsem dnes pár vteřin před probuzením, na rozhraní mezi říšemi spánku a bdění, zvláštní vjem. V prostoru přede mnou tiše proplouvala velryba. V jeden okamžik se zastavila, pohlédla mi do očí… a odplula pryč, beze slov. Vjem to byl tak silný, že ho neodnesl proud horké sprchy, ani se nerozplynul nad šálkem voňavé kávy. Tak dobrá, půjdu se podívat, jaké poselství přináší mlčící velryba.
V Totemovém indexu Genových klíčů jsem ji kupodivu nenašla. V nádherně ilustrovaných kartách, v nichž promlouvají duchové zvířat, však ano. Možná, že poselství Ducha Velryby není určeno jenom pro mě… a že i vás bude inspirovat k víkendovému rozjímání. Tady je:
Duch velryby je prastaré stvoření, které tu bylo na počátku času a které vidělo, slyšelo a cítilo všechno, co se na této planetě kdy stalo. Ve Skrytých říších, kde se musí nejprve všechny věci shromáždit, než se projeví ve formě, zpívá Duch velryby duši celého světa z nejhlubších vod nejchladnějších moří. Duch velryby připomíná, že existuje Velké tajemství, které musíme přijmout, aniž bychom se ho snažili pochopit. Některé věci nemohou být pochopeny myslí, musí být procítěny srdcem. Nastal čas, abychom se ponořili do Velkého tajemství Ducha a uvěřili, že uvnitř neviditelného jsou semínka našich úmyslů, která rozsévají samotní andělé. Právě teď nemáme jistotu. Jsme požádáni, abychom důvěřovali procesu společného stvoření. Duch velryby připomíná, že naší primární realitou není realita hmotného světa, nýbrž říše Ducha, z níž se podstata našich snů a tužeb utváří dříve, než přijde jako specifická forma. Musíme věřit, že to, co odtud přijde, přichází pro nejvyšší dobro. Dovolme, aby Skryté říše držely naše úmysly v bezpečí, dokud nenastane čas, aby se projevily i v říši forem. Nezůstaneme tím pozadu, některé věci jenom trvají déle než jiné.
(*Colette Baron-Reid: Orákulum Duše zvířat)