Před pár týdny jsem v článku Náš krásný nový svět psala mimo jiné o tom, jak rychlá je nyní komunikace mezi námi a vnější realitou, jak nám svět téměř online odpovídá. Hezkou potvrzovací zkušenost mi teď příhrál do cesty…
V neděli pozdě večer jsem do textu o Pravdivosti vnesla myšlenku, že by se mi silně příčilo ohánět se nějakým falešným potvrzením, byť by se třeba v některých situacích mohlo hodit. Ve stejný den jsem s vidinou obíhání úřadů, které mě tento týden kvůli jedné záležitosti čekalo, vyslovila, že to se mi opravdu nechce. A stačily dva dny – a v mailu se objevilo oficiální potvrzení o pozitivním testu (se zcela bezpříznakovým průběhem – s velikou vděčností k mé imunitě) a úřady obíhal s plnou mocí můj starší syn (s omluvou a s vděčností za ochotu). Těžko bych to mohla vymyslet…
Tak si říkám, že pokud má takto vypadat nová realita, budeme si muset dávat veliký pozor na svá přání, byť jen lehounce vyslaná. Že se okamžitě usadí v jemném předivu reality a přesměrují její vlákna. Na druhou stranu ale cítím, že takto snadno a rychle to půjde jenom v případě, že to bude souladné s přirozeným směrem vývoje. Tedy že to nepůjde vyvzdorovat… Proto mi jde teď hlavou malá otázka, kterou vysílám do éteru, bez nároku na odpověď – k čemu asi budu tohle potvrzení, o které jsem ani příliš nestála, někdy potřebovat? Co mi život chystá v příštím půlroce do cesty? Dějí se mi letos zvláštní věci, přicházejí jasné pokyny v nečekanou chvíli a já ně na reaguji tak, že sama sebe nepoznávám… takže to může být cokoliv. Všemožnosti vítej na planetě Zemi…
raduji se s Tebou 🙂