Nevymyslitelně

Jsou dny, které jsou takové… jiné. A nějak nenacházím slova, kterými bych mohla popsat, v čem jsou jiné. Jako kdyby byly naplněné zvláštní nestabilní esencí, která se formuje do hmotné reality podle svého vlastního řádu a přináší posloupnost menších či větších nepředvídatelností. Měla jsem takový den dnes. Nepřinesl nic velkého či převratného, jenom pár drobných – milých a vtipných – „nevymyslitelných“ střípků.

Začalo to už probuzením. Ze sladkého spánku mě vytrhl známý, a naštěstí ne příliš častý zvuk urputného kocouřího zvracení. Otevřela jsem oči a odhodlávala se vylézt z postele a začít onu hromádku hledat a pak ji uklidit. Než jsem tak učinila, objevil se v ložnici můj manžel a sdělil mi, že ty zvuky (přísahám, že zněly úplně stejně) dělal on, když se před odjezdem do práce velmi poctivě snažil o slinový antigenní samotest. V tu chvíli lepší možnost pro mě… Ale jako kdyby to byla ona pověstná poslední kapka k celému ročnímu šílenství. Absurdita dosáhla takových rozměrů, že už ten systém nelze brát ani trochu vážně.

Asi za hodinku jsem vyšla ven. První příjemně teplý den, jenom v lehkém růžovém letním sáčku. Bydlíme na okraji města, v přírodě, u řeky, a většina lidí, které tu potkávám, jsou oblečeni ve stylu cyklistickém, bruslařském, běžeckém či turistickém, do kterého tím pádem úplně nezapadám. Ale dnes… v jednu chvíli proti mně princezna. Asi tak čtyřletá. Střevíčky, bílé punčošky, krásné dlouhé šaty, bolerko, v dlouhých rozpuštěných vlasech květinová korunka a spokojený úsměv od ucha k uchu. Nic kýčovitého, vše jemné a decentní. A vedle ní její rytíř, velmi pohledný mladý tatínek. Zpomalila jsem a řekla jsem té holčičce, jak je krásná a jak jí to sluší. A tatínek podotkl –my ji učíme, že krása je na světě důležitá, a teď možná víc než kdy dřív. Óóó a jéé… Hned jsem byla ráda za své růžové sáčko, balerínky, květovaný šátek a korálky.

O kousek dál, za řekou, žije v jednom zahradním domku Ferda. Pořádný, statný, odhadem tak sedmikilový kocour. V domku s ním žije muž, ale kromě něho má Ferdík početnou skupinu příznivců. Místní babičky ho chodí přikrmovat, protože umí nasadit neuvěřitelně hladový výraz, který střídá pohled hluboké vděčnosti za donesenou konzervičku. A další s ním aspoň pohovoří, podrbou mu uši nebo napapané bříško. Patřím k druhé skupině, i když občas něco k snědku také přidám, z tašky s nákupem. Dnes jsem šla s dost velkou časovou rezervou a koukám, Ferdík se povaluje na sluníčku. Stačilo zavolat a už ležel přede mnou. Povídáme si, drbu mu hustý kožíšek, lichotka stíhá lichotku. V jednu chvíli mám takový ten pocit „někdo se dívá” – otočím se a za mnou fronta „na drbání“. Dvě důchodkyně a jeden muž středního věku. Nikdo z nás nebyl zamaskovaný – žijeme totiž v přírodním biotopu a většina místních to tak bere – ale koukám, že velmi disciplinovaně asi třímetrové rozestupy zachovány. S omluvným výrazem, že zdržuji, jsem přenechala místo dalšímu „drbači“. Ferdík spokojen.

A pak v tramvaji… Přemýšlím, jak to napsat, aby to neznělo „nekorektně”. Trasa naší tramvaje směrem do města vede asi nejznámější brněnskou multikulturní čtvrtí a její obyvatelé postupně na každé zastavce přistupují. Hovoří hlasitě a nedá se neposlouchat. Kousek ode mě čtveřice postarších, rozložitých, typicky oblečených hlučných žen. A v rozhovoru témata, která se ještě před rokem, předpokládám, nacházela dosti daleko mimo spektrum jejich zájmu. Zasvěceně si vyměňují informace o imunitě, vakcínách, o tom, jak v těle vznikají trombózy, směs informací a dezinformací z biologie a medicíny. Musim přeci vědět, sem to četla, ne? Jojo, svět se proměnil, za ten rok… všude.

Vylovila bych z paměti ještě pár dalších střípečků, takové ty nečekané pohledy z očí do očí, pousmání, drobná gesta… ale jako ukázka „nevymyslitelných“ dějů to asi stačilo. Třeba se někdo v komentářích podělíte o podobné?

2 thoughts on “Nevymyslitelně

  1. Dobry den, vsechny tyto jemne vlnky pod povrchem vnimam posledni dny take.. Kudy chodím, sama mam potrebu se na lidi usmivat a vidim kolem sebe pospolitost, ktera se v lidech s otevřeným srdcem krasne otevira… Preji nam vsem, at se dari zachovávat si ladeni sebe sama na vysoke frekvence

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *