Před pár dny, v závěru jedné z konzultací, při níž má klientka žasla nad pravdivostí zákonů Germánské nové medicíny, jsem od ní dostala otázku. Zeptala se mě, s jakou nejméně obvyklou diagnózou jsem se ve své praxi setkala. V tu chvíli mi žádná odpověď do hlavy nepřílétla, ale otázka se tu zabydlela a čas od času se mi připomínala. Proto jsem zalistovala v záznamech konzultací a tři poměrně raritní případy jsem v nich objevila – ráda se tu o ně podělím. Jsou totiž dalším důkazem komplexnosti a nadčasovosti tohoto systému.
Asi nemusím zmiňovat, že i za obvyklými a často se vyskytujícími diagnózami se někdy schovávají až neuvěřitelné lidské příběhy. Teď jsem však nehledala neobvyklost v příběhu, ale přímo v diagnóze. Ve všech třech případech uvádím pozměněná jména a trochu i okolnosti kvůli zachování anonymity… a ve všech šlo primárně o pochopení příčiny, ne o vlastní léčení.
Příběh první, paní Anna. Po pádu z kola absolvovala magnetickou rezonanci hlavy a při čtení snímků lékař nalezl větší kalcifikované ložisko v oblasti epifýzy. Epifýza, neboli šišinka je malá endokrinní žláza umístěná ve středu mozku. Je světlocitlivá, podílí se na regulaci spánkového cyklu, produkuje melatonin… a má také informační funkci, proto bývá nazývána „třetím okem“. Patří k zárodečnému listu zvanému entoderm a je řízená dvěma ovládacími body v kmenovém mozku. Biologický konflikt, na který epifýza reaguje, je spojen se situací náhlé temnoty a dá se popsat jako potřeba zbavit se temnoty nebo potřeba získat světlo (podle toho, zda reaguje pravá nebo levá strana). V akutní fázi konfliktu tu vznikají nové buňky a při delším a silnějším konfliktu se objevuje nádor epifýzy, ten se v hojivé fázi odbourává pomocí bakterií (pokud jsou tyto bakterie k dispozici), případně se zapouzdří a kalcifikuje. Bylo tedy zřejmé, že u paní Anny už doběhla hojivá fáze konfliktu. časově ovšem netušila, jak dlouho tento útvar už v mozku má a ve kterém období spouštěcí konflkt hledat. Když jsem jí popsala obraz konfliktu, nedovedla ho nejprve k žádné situaci přiřadit. Teprve po delším rozhovoru se vrátila asi o pět let zpátky, kdy spáchal sebevraždu její nevlastní otec. Ještě před svou smrtí Annu neprávem obvinil z problémů, do kterých se dostal, a použil tak silná slova, že je Anna vnímala jako prokletí. Po otčímově smrti se Anna začala v domě bát, občas jako by ho letmo zahlédla, občas jako by zaslechla jeho kroky. Tma jí začala nahánět hrůzu. Nedokázala být ani chvilku potmě, celé noci měla všude rozsvícené svíčky nebo světla. Situace trvala asi tři měsíce a vyřešila se tím, že Anna nechala celý dům energeticky očistit a vzala si k sobě z útulku psa.
Příběh druhý, slečna Karla. Zvláštní návštěva z hor, nedbale oblečená, se zhrublým hlasem. Opakované záněty a abscesy Bartholiniho žláz. Tyto drobné žlázy se nacházejí na obou stranách poševního vchodu a jejich funkcí je produkce malého množství hlenu k usnadnění pohlavního styku. Pocházejí z entodermu a jsou proto řízeny z mozkového kmene. V akutních fázích konfliktu tu vznikají nové buňky, v hojivých fázích se odbourávají zánětlivými procesy. Opakované záněty ukazují na opakované, příp. nedohojené a znovu pokračující konflikty. Biologický konflikt, který jsme s paní Karlou začaly hledat, spočívá v suchosti pochvy, v bolestivém sexuálním styku, v trochu přeneseném smyslu je to něco, kvůli čemu intimní vztah neprobíhá hladce. Karla nejprve jakýkoliv problém v této oblasti popřela… postupně ale připustila, že přece jenom všechno hladce neprobíhá. A to ne přímo na fyzické rovině, ale spíš v tom, co ona tají a kvůli čemu se bojí uvolnit a nechat situaci „volný průběh“. V podstatě odmala byla silná kuřačka, během dospívání postupně přešla k alkoholu a potom i k drogám. Protože je velmi inteligentní, dokázala mít vše víceméně pod kontrolou a před okolím to tajit. Před nedávnem se seznámila se svým partnerem a asi poprvé se opravdu hluboce zamilovala. Poprvé to není povrchní nezávazný vztah, ale oboustranná láska. A partner by byl velmi rád, kdyby spolu měli dítě. Karla zažívá vnitřní boj, protože po dítěti také touží, na druhou stranu se bojí, aby se partner nedozvěděl o její minulosti, která navíc ještě úplně neskončila, bojí se, že by dítě nebylo zdravé, že by mohlo být fyzicky či psychicky poškozené… a tento strach provází každý intimní kontakt, který proto nemůže probíhat „hladce“.
Příběh třetí, paní Marta. Přijela za mnou po operaci a léčbě nádoru brzlíku. Brzlík, neboli thymus je žlázovitý orgán umístěný za hrudní kostí. Je důležitou součástí lymfatického a imunitního systému. Na vrcholu své aktivity je brzlík v dětství. V dospělosti se postupně zmenšuje a tlumí se i jeho funkce. V žádné dostupné literatuře ke Germánské medicíně jsem tuto diagnózu nenalezla. Musela jsem proto trochu „teoretizovat“ sama. Vzhledem ke žlázovitému charakteru brzlíku bych ho zařadila nejspíše k entodermu. Obsahuje však buňky ze všech zárodečných listů, proto i spouštěcí konflikty můžou být různé. Nakonec přišla odpověď až z rozhovoru s paní Martou. Pracuje dlouhá léta na vrcholové pozici v jedné korporátní firmě. Firmu zastupuje při všech jednáních, a proto vždy velmi dbala na dokonalý vzhled. Krátce po padesátce na sobě začala pozorovat viditelné známky stárnutí a nedokázala se s nimi smířit. Postupně se toto nesmíření měnilo až v posedlost… svému vzhledu věnovala veškerou pozornost, zkoušela vše, co by jí navrátilo mladistvý vzhled. Kosmetiku, omlazovací procedury, zásahy plastických chirurgů. Zřejmě právě proto se probudila k nezdravé aktivitě i její „dětská žláza“.