Čaro-děj-NIC-e

Z Čarodějnic je letos Nic. Jedna z mých ranních myšlenek, při pohledu do kalendáře. Vlastně je to poprvé po mnoha staletích, kdy je zakázáno veřejně pálit čarodějnice. Kouzlo nechtěného, nebo možná zapadající dílek do skládanky současného dění, kdoví. Datum, kdy se každoročně čarodějnice pálí, navazuje na zvyklosti Filipojakubských a Valpuržiných nocí. Časově se potkává s datem Beltainu, který oslavují gaelské, keltské a další pohanské tradice. Ohně se zapalují jako ochrana před temnými silami, před čarodějnicemi. Je mi však jasné, že jen málokdo za tímto svátkem hledá dnes víc než společenskou zábavu.

Nevím, jak to máte vy, ale mně je pokaždé z čarodějnického veselení spíše smutno. Naskočí mi hned analogie s několika set let trvajícími inkvizičními procesy, při nichž se upalovalo ve velkém. A někde uvnitř sebe cítím silný soucit se všemi „čaroději“ a „čarodějkami“, kteří při nich zahynuli. Oficiálně se přiznává kolem půl milionu obětí, neoficiální odhady jsou až kolem šesti milionů. Byli to převážně lidé spjatí s přirodou, lidé hluboce věřící – jenom svoji víru prožívali přímo, bez prostředníků. Lidé, kteří byli ochránci a nositeli starobylých znalostí. Lidé, kteří léčili, pomáhali, ochraňovali.

A tak možná nastal čas místo veselení se u ohňů chvilku v tichu posedět, zapálit svíčku a poslat napříč temnou historií poděkování a láskyplnou vzpomínku… Poprosit o vyléčení těchto dávných zranění, která si, ať chceme či ne, neseme všichni ve své genetické paměti. Možná jsou tím, co nám brání otevřít v sobě dávná úložiště skrytých schopností, konat zázraky a uzdravovat svět. Možná přišel čas se rozpomenout a přestat se svých schopností – a zázraků – bát.

One thought on “Čaro-děj-NIC-e

  1. Děkuji Gábinko za napsané. Taky to tak cítím a je mi smutno vždy když pálí čarodějnice.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *