Jako součást novoročního přání jsem dostala odkaz na následující video. Podívala jsem se na něj. A potom podruhé. A potřetí. A od té doby ještě několikrát. Říkala jsem si, že třeba udělá radost i někomu dalšímu, tak ho se souhlasem hlavní „aktérky“ dávám sem. Je v něm radost, lehkost, nostalgie, mírný smutek, naděje… Peťu jsem poznala už před mnoha lety, když začala jezdit na mé semináře – a jsem ráda, že můžu být součástí její cesty „stávání se sama sebou“. Udělejte si jedenáct minut pro sebe a nahlédněte do jejího tanečního světa.