Dnes odpoledne. Čekám na své dvě kamarádky u tzv. brněnského orloje. Má kromě tohoto označení i spoustu jiných jmen, ale to ponechám vaší fantazii. Jednou z jeho zvláštností je to, že z něho v určitou hodinu za zvuku zvonkohry vypadne skleněná kulička s brněnským městským znakem. A aby to nebylo tak jednoduché, možných otvorů, do kterých kulička sklouzne, je na obvodu tohoto černého děsu několik.
A protože se blíží právě hodina H, stojí na jedné straně dva malí kluci, odhadem tak desetiletí, a na protější straně muž středního věku. Zazvoní zvonkohra, ozve se zvuk padající kuličky… a muž zklamaně zašátrá v prázdném otvoru. Chvilku ještě pokukuje směrem vzhůru, zda náhodou nebude celá akce zopakována, a potom s rukama v kapsách odchází. Míjí přitom své malé konkurenty a povídá jim: „Tak co, kluci, máte ji?“ Kluci místo odpovědi zakroutí hlavou. Pán viditelně pookřeje a s nehranou radostí upřímně zvolá: „To je dobře!“ Altruista.
Zarazilo mě to, ale bylo to tak absurdní, že se mi chtělo víc smát než moralizovat. Byla to vlastně dokonalá karikatura předvánočního naladění na dávání a láskyplnost. Podivné to přišlo i oběma klukům. Po pár vteřinách ticha jeden povídá: „No…“ a pak, zřejmě neschopen nalézt slova pro zhodnocení, začne pána parodovat. Druhý se přidává a po chvilce se chechtají nahlas…