Stává se mi to poměrně často. V určitém, poměrně krátkém časovém úseku se při konzultacích dostáváme ke stále stejnému tématu, byť se třeba odráží v různých onemocněních. Jakoby si určité téma říkalo o pozornost, jakoby chtělo z temnoty podvědomí vynést na světlo. Nezřídka nese i osobní zprávu pro mě. Tento týden se takto ukázalo téma úklidu, udržování domova. Téma vnímané optikou čtyřech žen.
Paní Pavla trpí už několik let bolestmi zad. Všimla si, že se největší obtíže objeví vždy v době, kdy se ohlásí na návštěvu rodiče či jiní příbuzní. Tyto problémy konzultovala před delším časem s jednou psychosomatičkou, se kterou došly k závěru, že to je proto, že na ní toho rodina „nakládá příliš mnoho“. Ona si však nepřipadá rodinou přetížená. Začaly jsme si povídat. Podle pravidel Germánské nové medicíny jsou za problémy pohybového aparátu, který patří k vrstvě mezodermu, spouštěcí konflikty typu Ztráta sebeúcty. Tedy témata jako vina, nedostatečnost, stud, nízká sebehodnota, bezmocnost… Nic z toho Pavla u sebe nepozorovala. Když jsem se jí zeptala na okolnosti těchto návštěv, vyjmenovala však dlouhou řadu úkonů, které předem musí vykonat. Dokonalý úklid celého bytu, velký nákup, připravení mnoha variant občerstvení. Několikadenní stres. Na moji otázku, proč to všechno pojímá takto maximalisticky, se na mě podívala poměrně nevěřícně. „To přece musím, co by si o mně pomysleli…“ Pavla byla vychovaná v rodině, kde se ctilo pravidlo: „Domácnost je vizitkou ženy“. A přestože má většinu času byt pěkně uklizený, před návštěvou vidí, že to stále není ta „dokonalá vizitka“.
Paní Lucie trpí dva roky vleklými záněty močového měchýře. Počátek jejích obtíží se časově shoduje s přestěhováním do společného bytu se svým přítelem. Krásný vztah dvou lidí, kteří už prošli předešlými vztahy a o to víc si cení klidu a harmonie. Za problémy močového měchýře, který patří k ektodermální vrstvě, stojí konflikt tzv. Vymezení teritoria. U žen je vnímaný optikou toho, co se děje „uvnitř hnízda“ . Po chvíli Lucie zmínila, že jediným třecím bodem jejich soužití je úklid. Ona má sice ráda pořádek, uklízí, ale není na rozdíl od svého přítele detailista. Přítel je velmi zaměřený na detaily a přestože jí nedostatečný úklid nikdy nahlas nevyčítá, Lucie ví, že je mu mnohem příjemněji ve vzorně uklizeném prostředí. Proto když přichází domů, nastupuje v ní mírná panika a zkoumá, zda je všechno v pořádku a honem dolaďuje drobnosti. Všimla si, že se podobně chová i před příchodem jakékoliv návštěvy. Jde tím proti své přirozenosti, ve které by upřednostnila chvilku odpočinku a pohody před umytím jednoho zapomenutého hrníčku. Vládu „nad svým teritoriem“ tak trochu ztrácí… I ona vyrostla v rodině, kde panoval vzorný pořádek a za svůj trošičku laxnější postoj byla kritizována.
Paní Markéta je skoro „přes kopírák“. Po svatbě a přestěhování do společného bytu s manželem začaly problémy s močovým měchýřem. Ty po čase sice odezněly, ale objevil se jí mozkový nádor – v místě ovládacího bodu močového měchýře v zadní části temenního laloku kortexu. Opět téma „Vymezení teritoria“. Zpočátku se zdálo, že konfliktem byly neohlášené návštěvy tchýně. Po delším rozhovoru jsme ale došly k tomu, že za tím je – ano, také úklid. Markéta a její rodina jsou zaměřeni hodně mimo domov, mají spoustu aktivit a kamarádů, a vzorně zařízený a uklizený byt není jejich prioritou. Přesto není Markéta v tomto postoji tak pevná, aby před každou návštěvou neřešila, že je u nich neuklizeno a vlastně neuklizitelno, nastupují pocity studu a nedostatečnosti. Její i manželovi rodiče žijí v hezky esteticky zařízených domovech a se svou mírnou chaotičností si Markéta v rodině připadá jako černá ovce.
Paní Anna, krásná a pracovně velmi úspěšná žena onemocněla nádorem prsu krátce po přestěhování do nového domu. Když mi vyprávěla o svém životě, znělo vše téměř idylicky. Spouštěcí konflikt u nádoru mléčné žlázy, která patří k mezodermu, se dá popsat jako starostlivost, strach z nezvládnutí dostatečné péče, ohrožení někoho/něčeho, co patří k „hnízdu“. Žádnou podobnou situaci ale Anna v době před onemocněním nezažila. Když jsme si povídaly déle, došla Anna k tomu, že podobné strachy zažívá právě v souvislosti s domem a péčí o něj, že už jí po pracovním dni nezbývá dost energie, aby v něm udržela pořádek, že mu věnuje veškerý volný čas, že v tom ztrácí sama sebe. Opět je v pozadí potřeba vyhovět manželovi, který má pořádek rád a nepřipouští možnost, že by se úklid mohl přenechat placené firmě. Zdánlivá banalita, ale pro Annu každodenní téma, se kterým se nedokáže vypořádat.
Hodně jsem o tom následně přemýšlela. U všech čtyřech žen se v pozadí objevovaly strachy – strachy z nepřijetí nebo opuštění, a pocity studu. Všechny čtyři přijaly tyto programy už v dětství a dospívání. Všechny čtyři měly rády pořádek, ale nebyla to pro ně absolutní priorita. Všechny čtyři byly řízeny vnitřním tlakem po dokonalosti.
Vybavila se mi věta, kterou jsem slýchala jako malá a dorůstající. Věta o tom, že jednou „shniju ve špíně.“ Dodnes si vybavím tón, kterým byla vyslovovaná. A když jsem měla vlastní domácnost, před každou návštěvou jsem se vrhla do uklízení. Věděla jsem, že by mi nikdo z rodičů, dalších příbuzných nebo přátel nepořádek nevyčetl, ale Vnitřní kritik mi stál za zády… Po čase tato potřeba dokazování naštěstí jakousi přirozenou cestou odezněla.
Toto zamyšlení není obhajobou nepořádku, bordýlku, chaosu a špíny. Je o rozdílu mezi dobrým pocitem z prostředí, ve kterém pobýváme, a vynucovanou dokonalostí. Je o tom, že největší nátlak proti sobě vyvíjíme často my sami. Je o tom, že dobrá máma a manželka je i ta, která má priority postavené na jiných hodnotách, než je úklid.