Sedím v tichém prázdnu, rozjímám, odpočívám a pokouším se prostřednictvím slov utřídit dojmy z předchozích dní. Máme za sebou letošní meditační pobyt na Rusavě, už sedmý. A já, stejně jako v minulých letech, žasnu nad vesmírnou chemií, která sem pokaždé přivede přesně ty, co tu společně mají být, která mi napoví, jaká témata tu otevřít a zpracovat, která spustí určitou energetickou vlnu, na níž tyto dny volně a hladce plynou.
Baví mě pozorovat, jak se skupina od prvních minut začíná vylaďovat, jak se postupně propojuje. Jak začínají přicházet odpovědi na nevyřčené otázky. Jak se projevují zrcadla a problikávají drobné synchronicity. Jak se postupně otevírají příběhy. Jak je při každé meditaci ponoření hlubší, vědomí klidnější a rozšířenější. Jak se nálada přehoupává od smíchu k vážnosti a zase zpět. Jak se tváří v tvář potkáváme sami se sebou. Jak začínáme vidět, jací ve skutečnosti jsme.
Je to svým způsobem zázrak, ocitnout se ve společenství tolika originálních osobností, z nichž každý vnímá svět tak trochu odlišně, přesto má s ostatními tolik společného. Touhu poznávat. Poznávat sebe, poznávat život, poznávat lidství. Přemýšlet o hranicích lidského vědomí, pokud vůbec existují. Zaměřovat pozornost do nitra sebe sama, ale i do nekonečnosti nás všech.
O tomto lidském propojování mluví i jeden z Genových klíčů*, je to GK 44. Popisuje síť lidskému oku neviditelných vzorců, které spojují skupiny lidí. Každá osoba, s níž se v životě potkáme, je částí celkového fraktálního vzorce našeho osudu. V životě si přitahujeme ty lidské bytosti, které nás učí přesně to, co potřebujeme k vývoji svého vědomí. To znamená, že lidé v našem okolí drží klíč k našemu osudu a odhalení vyššího smyslu našeho života. S tím, jak se během života učíme a zvládáme lekce, se naše frekvence zvyšují a přitahujeme fraktály vyšší frekvence. To nám do života přivede nové lidi odpovídající této zvýšené frekvenci. Díváme-li se na život holograficky, můžeme si představit lidi jako buňky, které se na určitých místech organismu z nějakého důvodu seskupují. Jinými slovy, existuje jakýsi tajemný řídicí program, který režíruje přesuny a pohyby lidí, jakkoliv se zdá, že jednáme na základě svobodných rozhodnutí. Člověk, který je v souladu se svým fraktálem, si umí vybírat pravé spojence a velmi dobře vyciťuje skupinovou dynamiku. Jeho instinktivní navigační systém funguje velmi přesně. Následováním svého fraktálu zažíváme prožitek pravé Souhry.
Děkuji všem, kteří tu letos byli s námi a stali se tak součástí životních vzorců všech ostatních.
Bylo mi ctí a jsem vděčná za možnost být chvíli ve středovém bodě vašich fraktálů.
A těším se… příště.
*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)