Jako dítě jsem bývala introvertní knihomol. Zanořená v příbězích dlouho do noci, s baterkou hluboko pod peřinou, kde s každou stránkou ubývalo kyslíku, ale další řádky byly důležitější než další nádech. Někdy v sedmé, osmé třídě jsem měla přelouskaná díla Balzaca, Zoly, Stendhala a za vrchol svého knihomolectví považuji Tichý Don v originále z povinné gymplácké četby 🙂 Introvertem jsem stále, ale dnes už čtu převážně knížky, které mě inspirují v mé práci, především z oblasti psychologie, spirituality a filozofie. A nečtu je pod peřinou. Někdy mě ale vtáhne i příběh. V letošním roce jich bylo několik, nejvíce ve mně zůstaly tyto dva.
Gregory David Roberts: Šantárám
Silný, částečně autobiografický příběh, odehrávající se převážně v Indii. Přestože má téměř 800 stran, vtáhl mě tak, že jsem ho přečetla během týdne.
Více o knize tady
Hana Marie Kornerová: Heřmánkové údolí
Další silný příběh jedné zdánlivě obyčejné ženy, která od osudu dostávala spoustu černých karet a přesto dokázala svůj život vidět jako naplňující.
Více o knize tady
