Káva s příchutí viny

Podělím se o situaci, které jsem dnes byla tichým svědkem. Zpočátku mi připadala docela vtipná, ale když jsem o ní začala přemýšlet, zůstal z ní ve mně zvláštní pocit smutku.

Jako každou středu jsem doprovázela syna na hodinu plavání. V době, kdy byl v bazénu, jsem si šla sednout do malého bistra o patro výš, nad bazén, a těšila jsem se na šálek kávy a ponoření se do rozečtené knížky. Umím si tyhle „čekací“ hodiny užít, čas jenom pro sebe.
U stolku za mnou seděly dvě starší dámy, každá před sebou hrnek kávy a na talířku větrník, usmívaly se a povídaly.

Začetla jsem se do příběhu a mezi písmenka občas zalétlo pár slov od sousedního stolku. Takový běžný hovor o vnoučatech, o nakupování, o společných známých, zkrátka nic, čemu bych věnovala větší pozornost a odpoutalo mě to od čtení. Příjemná kulisa v pozadí – líbí se mi, když si na sebe lidé udělají čas a jenom tak volně ho sdílejí. V jednu chvíli mě ale vnitřní radar přiměl zbystřit a zaposlouchat se víc.
Jedna z babiček v tu chvíli říkala té druhé: „A myslíš, že to mám tomu svému přiznat, že jsem místo plavání seděla v kavárně?“
A druhá odpovídala: „No proč ne, řekni.“
– „Ale to on bude mít zase hrozné řeči a bude mi nadávat ještě týden.“
– „No tak mu to raději neříkej.“
– „Ale co ty plavky, ty bych asi měla namočit, ale to mu možná bude divné, že jdu hned do koupelny pouštět vodu.“
– „Tak je běž namočit tady na záchod.“
A víte, jak to dopadlo?  Po zaplacení se obě dámy vydaly se spikleneckým úsměvem k toaletám…

V první chvíli jsem se musela vnitřně smát – babičky-konspirátorky.
Jenomže po chvíli mi z toho bylo spíš smutno, a přemýšlela jsem … o ceně za upřímnost, o strachu a manipulaci, o domněnkách, o mezilidských hrách, o skrývání radosti, o směrech kterými jdou dlouholeté vztahy, o lásce a svobodě… i o tom, jak to mám já.

O těchto tématech mluví i jeden z Genových klíčů, má číslo 59. Mám ho ve svém profilu dokonce dvakrát, takže dobře vím, o čem je. Týká se ale každého.
Mluví o daru Intimity, daru, který v dnešní době ještě nemůže být mezi lidmi plně projeven. Nese v sobě totiž i plné přijetí své Zranitelnosti a odvahu beze strachu se otevřít. Zatím žijeme ve stínových frekvencích tohoto klíče, a ty se nazývají Nepoctivost. Tento stín vidíme jako nedůvěru mezi lidmi, strach z otevřenosti, pocity vyloučenosti a samoty, odmítání druhých ze strachu, že bychom mohli být odmítnuti my. Tento stín dělá ze světa smutné a osamělé místo.*

*zdroj: Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

One thought on “Káva s příchutí viny

  1. Moc pěkná příhoda ,opravdu k zamyšlení.Také mám GK 59 a někdy mě to nutí raději takticky mlčet .Ale je pravdou,že jsem si předem říkala , jaká bude reakce partnera a naopak jsem byla mile překvapena.
    Lidé mají pocit ,že mohou tomu druhému zasahovat do svobody a svazovat se navzájem.Ale přece jsme každý jiný a máme jiné příjemné chvilky, které nám udělají radost……

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *