Když jsem v nedávném textu Dub-nově krátce zmínila téma zaseknutí, netušila jsem, kolika lidí se v tomto období tohle téma týká. Aspoň to tak vnímám z mnoha následných mailů, osobních sdílení a rozhovorů. Zaseknutí přináší absolutní ztrátu směru, kterým zaměřovat svoji pozornost a energii. Přináší hluboké přehodnocování smyslu. Jako by člověk tušil, že budoucnost existuje, ale není v ní nic, čeho by bylo možné se zachytit. Člověk funguje spíše ze setrvačnosti, dělá, co je nutné, ale jinak jen marně hledá náznak nových cest.
Na jednom ze seminářů to dost výstižně popsala jedna z účastnic, když mi hned po příchodu sdělila, že málem nedorazila, že chtěla účast na poslední chvíli zrušit, byť by jí to připadalo velmi nefér. „A víš proč?“, ptala se mě. Netušila jsem. „Už pár dní jsem si říkala, jestli to má vůbec smysl sem chodit. Chodím sem už řadu let, díky tobě jsem v sobě spoustu věcí otevřela a zpracovala, žiju teď jiný život, než jsem žila dřív, připadám si jako jiný člověk… ale má cenu se vyvíjet dál, dotýkat se dalších vrstev sebe a proměňovat je?“ Neměla jsem odpověď… Přinesla mi ji však ona sama, po pár hodinách: „Ujasnila jsem si, že to smysl má. Nejenom že mi hodně sedlo dnešní téma, ale především jsem pochopila, jak se za ty roky zvolna mění i energie těchto akcí a to, co do nich vnášíš… a že to odráží proměny energie lidstva a planety. Možná je teď naopak ještě důležitější pokračovat, abych se na tyto nové energie zvolna a nenásilně ladila, aby mi takříkajíc neujel vlak.“
Byla jsem za její slova vděčná, neboť ve svém vlastním zaseknutí samozřejmě zvažuji, v čem má a nemá smysl pokračovat dál, zda to, co dělám, lidem ještě stále něco přináší, zda se také nemám poohlédnout po možnosti otevření nové cesty.
Před několika dny jsem si o tom před usnutím přemýšlela a zase mě to zavedlo zpátky k mé hvězdopravkyni. Ve videu na rok 2025 promlouvala o velmi výjimečných vesmírných událostech, které tento rok přicházejí (tedy… mluví o nich i jiní astrologové, samozřejmě). Nejsem odborník na hvězdy a planety, tak jenom jednoduché vysvětlení. Letos během léta vstoupí tři tzv. pomalé planety (to znamená planety nám v rámci Sluneční soustavy nejvzdálenější, které nás však ovlivňují nejsilněji) na chvíli do nového znamení, setrvají v něm pár letních měsíců a potom se zase vrátí do znamení původního. Do znamení nového přejdou pak natrvalo v příštím roce. Konkrétně se přesune Saturn z Ryb do Berana, Neptun z Ryb do Berana a Uran z Býka do Blíženců… to vše je ještě podpořené přesunem Pluta do Vodnáře, který proběhl koncem loňského roku. Co to znamená? Je to jako chvilková ochutnávka úplně nových energií, které k nám nastoupí v dalších letech. Jako bychom dostali možnost si je během léta na chvíli vyzkoušet.
A tak si říkám, jestli právě to není jednou z příčin onoho zaseknutí. Možná mnozí cítíme blížící se konec „starých energií“, v nichž nemá moc smysl něco nového otevírat, zkoušet, začínat… a nikdo nedokážeme odhadnout, k čemu nás život povede v energiích nových.
Hezká odpověď mi v těchto souvislostech přišla i k letošním letním pobytům na Rusavě. Ostatně… také tam aktuálně vnímám zaseknutí v přihlašování a skládání skupin. Nicméně tady bych to přičítala i jedné mé silné myšlence, která mi přiletěla na závěr pobytů loňských… tichá prosba, aby se další rok přihlašovali pouze ti, co se chtějí vnitřně proměňovat. Už v tu chvíli mi bylo jasné, že to s účastí více či méně „zamává“. Ale k oné odpovědi, která mi přiletěla na letmo vyslanou otázku, o čem to letos na Rusavě asi bude. Na to, jak byla otázka položená lehce, přišla odpověď velmi důrazná: „Vůbec se o to teď nestarej. Energie, které se tu v létě objeví, si samy řeknou, jaká témata otevřít… a možná to nejvíc bude o tichém spočinutí a ladění se na ně“. A tak si v sobě hýčkám světýlko zvědavosti a těšení se, co všechno nám letošní léto přinese… a nepochybuji, že si na Rusavu přivolá ty, co tam být s námi mají.