Stalo se to už tradicí, mým pravidelným novoročním rituálem, že do prvního lednového článku nechávám vstoupit slovo, které tento rok tak trochu předznamená. Když se pak na konci roku ohlížím, často se až divím, jak se s následujícími ději a událostmi, a především s energiemi, které tyto děje a události doprovázejí, toto slovo potkává. To slovo si nevymýšlím, vynořuje se na přelomu roku odkudsi z nevědomých rovin samo. Tentokrát je to však trochu jinak, neboť přiletělo s hodně velkým předstihem už před pár týdny. Možná proto, že čas v končícím roce cválal tempem závodního koně, tak si i slovo pospíšilo. Možná proto, že v sobě nese velikou sílu, a když ke mně kdesi promluvilo, už nemohlo odejít.
Tím slovem je ZPLNOMOCNĚNÍ. Nebo také Z-PLNO-MOCNĚNÍ. Zplnomocnit sami sebe. Udělit si plnou moc. Konat ze své plné moci… Co mi k tomu přichází dál?
Asi nejdříve to, že je třeba rozlišit, kterou část sebe chceme Zplnomocnit. Zda své Ego, mnohdy svévolné, opírající se o konstrukty naší mysli, která je zvyklá pohybovat se pouze po vyšlapaných cestách daných našimi naprogramovanými vzorci, a o naše názory a černobílá hodnocení. Své Ego, které primárně touží po naplnění všech našich hlubinných potřeb, povětšinou nevědomých. Nebo zda Zplnomocníme část naší nekonečné Duše, naše Bytostné Já. Vybavuje se mi otázka, na kterou musel najít odpověď Bastián, hrdina Nekonečného příběhu. Ve chvíli, kdy zachránil Říši Fantazie, dostal na krk kouzelný amulet, symbol Auryn, na jehož rubové straně byl nápis „Konej, co si přeješ“. V tu chvíli se před ním otevřela náročná cesta a on teprve na ní pochopil, že významem těchto slov není „Dělej, co se ti zlíbí“, ale „Konej podle své pravé vůle“…
Zplnomocnit sebe znamená stát se hrdinou svého příběhu. Sami se sem rodíme, sami přicházíme z nekonečných dálek, sami procházíme závojem zapomnění… a sami odsud do nekonečných dálek zase odcházíme. Je jenom na nás, čím vyplníme čas mezi tím. Jenom my sami držíme klíč k bráně, kterou máme projít. Možná za ní začíná nevyšlapaná cesta, kterou ještě nikdy nikdo nešel… a čekají nás na ní zkušenosti, které můžeme prožít jenom my, a rozhodnutí, která za nás nikdo jiný udělat nemůže. Pokud zplnomocníme sami sebe, už se nemůžeme vymlouvat, že jsme kvůli někomu či kvůli něčemu ze své cesty sešli.
Žijeme v období velikých změn. Proměňuje se lidské vědomí, proměňuje se lidská společnost, její uspořádání, její hodnoty. To vše přináší veliké tlaky… a proti-tlaky. Systém nás tlačí do toho stát se kopiemi, stejně myslet, stejně reagovat. Vědomí nás naopak „tlačí“ k individualizaci ve smyslu „Buď tím, kým jsi, žij tak, jak to cítíš, věř sám sobě“ – nic z toho není sobectvím ani žitím na úkor druhých, jak by se teď mohly snažit namítat naše staré programy. A možná přidám další krok, který je tak trochu vizí budoucí, ale mnozí ho v sobě rozeznávají už nyní: „Spojuj se s lidmi, kteří k tobě patří“ (kdo zná alespoň trochu Genové klíče či Human design, tak si možná vybaví pojem Fraktální linie, který mluví o tomtéž). Možná, že tato sílící nevědomá touha být ve spojení s lidmi naladěnými na podobnou notu stojí za zvýšeným a stále rostoucím počtem rozpadů vztahů partnerských, přátelských i pracovních, a za navazováním vztahů nových… Kdoví.
Nevím, co tento rok přinese… Ale cítím důležitost navýšení vnitřní síly a stability. Třeba proto, abychom mohli více naslouchat sami sobě, abychom dělali harmonická rozhodnutí, abychom zbytečně neztráceli svoji energii, abychom v sobě udrželi soucit a laskavost za všech okolností, abychom mohli být ostrůvky klidu pro své okolí… Kdo chce, může si pro sebe tiše vyslovit větu „Zplnomocňuji sám/sama sebe“. A poslouchejte, jak odpoví vaše vnitřní energie.
Přeji nám všem, abychom tento rok prožili ve zdraví, v radosti, ve své síle… aby přinesl každému to, co přinést má… a abychom se potkávali, sdíleli a společně se smáli.
A pokud Vás zajímá, co říkají k roku 2025 hvězdy, můžete si poslechnout paní Tatjanu: