Odešla. Už tu není. Nikdo to nečekal… Jemná světlovlasá víla. Ještě s námi pobyla v srpnu na Rusavě. Usměvavá a milá jako každý rok. Navenek křehká, uvnitř neuvěřitelně silná. Pět let života s diagnózou čtvrtého stadia rakoviny ji nezdolalo, nikdo zvenku by této nálepce neuvěřil. Naplno žila, stále v pohybu, v lásce ke svým dětem a k přírodě. Ona tuto nálepku nepřijala. A také nad ní tato nemoc nezvítězila, zdolaly ji nečekané pooperační komplikace. Nechce se tomu uvěřit… Nikdy na Tebe nezapomeneme, Liduško.
Zapalte svíčku a zavzpomínejte, s láskou… chcete-li.
To se nechce věřit Vzpomínka zůstane. Usměvavá, silná…
Světluško Liduško, děkuji Ti za to, že jsem Tě mohla na Rusavě potkávat, včlenila ses už do velkého Světla, jsi tu stále a přeci nejsi…. A Tvoje rodina má od teď svého Anděla.
Těžko se tomu věří. Navždy ve mně zůstane vzpomínka na náš letošní společný výstup na Pardus. Liduško, posílám láskyplný pozdrav a poděkování …
Těžko hledám slova, tak krásná žena, plná života….
Je mi ctí Liduško, že jsem Tě mohla poznat… Teď tančíš ve světle s lehkostí obklopená svou duchovní rodinou….
Vzpomínky na Tebe mi zůstanou a tou poslední je , jak píše Evička, náš výstup na Pardus a pozorování krásného západu slunce ….. ♥♥♥