Alejandro Jodorowsky. Člověk, jehož duchovní a terapeutická cesta mě už řadu let inspiruje. Věnovala jsem mu na blogu jedno knižní okénko (tady) a citovala jsem jeden jeho hluboký text (tady). Letos v létě jsem se začetla do knížky, ve které ukazuje, jak lze v terapiích využít moudrost starých příběhů. A příběhy, ty já mám ráda… A tak si říkám, že sem občas nechám některé z nich vstoupit. Dnes první z nich.
V knize „Odpovědí je otázka“ si Alejandro Jodorowsky vybral moudré příběhy z kultur celého světa a jejich čtením a vlastní interpretací vyzdvihl jejich mystické i každodenní aspekty. Protože i dospělí někdy potřebují pohádky. „Každý z příběhů, o nichž píši v této knize, mi pomohl utišit hlad a žízeň. Jsou to všechno poloviny, které nám nabízejí ústní tradice. Druhé poloviny již přebývají v naši duši. Spojením každého příběhu s jeho interpretací trochu ukojíme svůj hlad. Tak jako ve chvíli, když se náš život spojí s naší smrtí, zažijeme šťastnou úplnost.“
Jedné noci se mullahu Nasruddínovi zdál zvláštní sen. Přišel ho navštívit velmi bohatý cizinec a nabídl mu devět dinárů jako dar. Mullah je odmítl se slovy: „Proč jen devět? Dejte mi ještě jeden, ať je to kulaté číslo.“ Ten muž nechtěl. Mullah naléhal a prosil a rozčílil se natolik, že se nakonec probudil. Když zjistil, že má prázdné ruce, proklínal svou špatnou náladu, kvůli které přišel o ten nečekaný dar. Proto se vrátil do své původní polohy, zavřel oči a s omluvou natáhl ruku: „Dobře, fajn, dejte mi těch devět dinárů, ať to máme za sebou…“
Přišla za mnou mladá Alžířanka, provdaná za Francouze, aby si nechala vyložit tarotové karty, neboť trpí mírnou depresí. Dívka byla architektka a měla svou profesi velmi ráda, ale uvědomovala si, že ji ve Francii nemůže vykonávat. Řekl jsem jí: „Musíte být velmi zamilovaná, když jste opustila svou zemi, abyste žila s tímto mužem.“ „Ano, mám ho moc ráda.“ „Takže se obětujete?“ „Ano, ale trpím tím.“
Karta, která vystihovala její situaci, byla Věž. Řekl jsem jí: „Poslyšte, vaše karta je kartou poctivých základů stavby. Architektura je pro vás důležitá!“ A napadlo mě: „Možná byste se mohla věnovat dekoratérství interiérů.“ Mladá žena totiž měla potřísněné ruce, protože ten den malovala na hedvábí. Po chvíli přikývla, protože poznala, že je to pro ni možné řešení. Dodal jsem: „Trpíte mírnou depresí. Opustila jste rodinu, abyste následovala tohoto muže, a od té doby žijete v citovém paradoxu. Bolí vás, že jste opustila rodiče, ale bez svého muže také nedokážete žít. Není vám dobře ani s jedním, ani s druhým.
Zdá se, že svých devět dinárů nepřijímáte, ale život vám dává obrovský dar. Zažíváte velikou lásku v Paříži a bydlíte jenom dvě nebo tři hodiny cesty letadlem od své rodiny. Říkáte mi, že hledáte práci a že vám ji nikdo nechce dát. Věřte si víc! Přestaňte žebrat! Ve skutečnosti žebráte, abyste byla odmítnuta, abyste mohla říct, že jste se měla ve své zemi lépe, abyste mohla ukázat své utrpení. A přitom máte všechno. Máte těch devět dinárů. Pracujte tady se svým hedvábím, věnujte se výzdobě interiérů, proměňte své povolání ve skutečnost a navštěvujte každý měsíc svoji matku a otce! Uvidíte, že to bude stačit.“
Pokud chceme za každou cenu to nejlepší, to nejdokonalejší, neužíváme si toho, co máme tady a teď. Lidé si obvykle stěžují na to, co nemají, a myslí si, že nemají dost. Ostatně, co říká Starý zákon? „Blahoslavený je moudrý člověk, protože je spokojený s tím, co má.“ Pokud jsme nespokojeni s tím, co máme dnes, bez ohledu na to, kolik toho ještě můžeme získat, budeme nespokojeni vždy. Přijměme těch devět dinárů! Snažme se z toho upřímně těšit a radovat, protože to, co máme, nám může být odebráno, až se probudíme.
Alejandro Jodorowsky: LA RISPOSTA È LA DOMANDA (Odpovědí je otázka)
moc hezké. Dík