Rozplétání

O čem bude letošní Rusava? … sem tam se mě někdo zeptá. O čem bude letošní Rusava? … ptám se sama sebe. Jako každý rok s blížícím se termínem mi na pozadí myšlenek probleskávají otázky. Jaké téma si řekne o pozornost? Co je letos potřeba do prostoru přinést a otevřít? Co teď lidem nejvíc schází? Můj vnitřní našeptávač zkouší otázku, zda nepřišel čas udělat pobyty „bez přípravy“. A vnitřní paní zodpovědná odpovídá, že ani náhodou. Má pravdu – sice stále častěji nechávám slova i témata volně plynout, ale zase takový „hujer“, abych si to dovolila na několikadenním semináři, nejsem. Někdy, časem, možná.

Jednoho rána mi, krátce po probuzení, problesklo hlavou slovo Rozplétání. Nechala jsem si pak volně plynout myslí asociace a přišel mi obraz bludiště, labyrintu. Obraz toho, jak se v životě zamotáváme v iluzivních uličkách a nedokážeme dojít do jediného opravdu důležitého místa, které se nachází v jeho středu. Dojít do místa, kde je uschován poklad. Dojít do středu sebe a setkat se tam se svou Duší. A naslouchat jí. Jako by se pomyslná Ariadnina nit, která nás má vést, zamotala do beztvarého chuchvalce plného uzlíků a my ztratili navigaci. Odkud ji začít rozplétat?

Nechala jsem si v minulém týdnu odpovědi našeptávat přímořským vánkem, nechala jsem je přicházet s vlnami, hledala jsem je při přebírání různobarevných oblázků. Přilétala slova a obrazy, mnohé zdánlivě nesouvisející. Zpomalení. Pohled jinýma očima. Lehkost. Síla v jemnosti. Vztahy. Důvěra. Zranitelnost. Všechno a nic. Odpojení. Země, voda, krystaly. Ochrana. Ocenění. Klid. A potom, jednoho večera, když mi slova a obrazy opět vířily hlavou a nedaly se uchopit, jsem si jen tiše povzdechla: „A co s tím?“, a vše se zastavilo… a rozplynulo… a nebylo nic a bylo vše, v absolutní důvěře.

A tak, až se zase někdo či já sama zeptám „O čem bude letošní Rusava?“, budu vědět, že bude o nás, o lidských bytostech. O nás, kteří tu žijeme své příběhy a krok za krokem kráčíme cestou do středu labyrintu, kam dříve či později dojdeme všichni. Neboť, jak pravil jeden z mudrců, nezáleží příliš na tom, co děláme či neděláme, protože zmoudření se vyhnout nelze.