Měla jsem včera po delším čase úplně volný den, jenom sama pro sebe, pro naplnění potřeby samoty, pro srovnání myšlenek, pro ztišení. Krátce po poledni jsem se oblékla, zachumlala hlavu do huňaté kapuce a šla jsem se projít pár kilometrů proti proudu Svitavy. Nikde nikdo, jenom já a pár kachen na řece. A kvůli dlouhodobé výluce na železniční trati, která tudy prochází, ve vzduchu leželo jenom všepronikající ticho.
V jednu chvíli takový zvláštní pocit, možná ho také znáte, kdy víte, že se něco děje, i když se zdánlivě vůbec nic neděje. Kdy náš zrak a sluch ještě nezachytily vjem, o kterém už skryté smysly vědí a obrací k němu pozornost. Zastavila jsem se a po chvíli jsem spatřila, jak kousek ode mě nad hladinou neslyšně pluje vzduchem, se sotva znatelnými pohyby křídel, šedá volavka. Nádherný magický okamžik. Po chvíli zmizela v rákosí na protějším břehu. Ach… povzdechlo cosi uvnitř mě, jako bych právě dostala vzácný dar. A když mě po chvíli napadla myšlenka, zda se to vůbec stalo, nebo to byl jenom průnik snového světa, jako by se otočila filmová smyčka a volavka letěla proti mně, nazpátek. Ach…
Mám ráda chvíle, kdy cítím, že se mnou vnější svět navázal přímou komunikaci. A tak jsem po příchodu domů nahlédla do totemového indexu Genových klíčů, zda k některému z nich přináleží volavka. Našla jsem ji u Siddhi GK 59 – Transparentnost. Ta vyrůstá ze stínu Nepoctivost a daru Intimita. Mám tento Genový klíč ve svém hologenetickém profilu dokonce dvakrát. Transparentnost šeptá tato slova: „Jsem zcela průzračná, plně rozptýlená do oceánu stvoření, bez začátku a konce, za hranicemi duality. Skrze mě se z existence vytrácejí všechny formy, i ty lidské. Proměňuji oddělená vědomí v nezkalená zrcadla nekonečného vědomí“.
Dívala jsem se potom na symboliku volavky i do jiných národních i duchovních tradic. Je považována za Božího posla, za symbol vznešenosti, čistoty, milosti a moudrosti, za šťastné znamení. V Japonsku existuje legenda, v níž se dívky nemocné láskou proměňují v duchy volavek a tančí tanec své nenaplněné lásky v zimě na zamrzlých rybnících. Možná proto je volavka i symbolem samoty…
Pro mě byl její včerejší let láskyplným pohlazením a také vnitřním potvrzením myšlenek, se kterými si v tu chvíli moje mysl pohrávala, a které se vlastně se všemi uvedenými symbolickými výklady v mnohém potkávaly.
Nádhera – a ach ♥