Ráda bych žila v růžovém světě, ve světě plném lidskosti, radosti, lásky. Asi jsem se ale při příchodu na svět netrefila do správného století. Otázkou je, zda tu takové století vůbec kdy bylo… Do jisté míry si takový svět tvořím kolem sebe, neubráním se však pohledu za jeho hranice. A jak už jsem psala, nejsem „sluníčkář“ a neodvracím oči ani od krutosti, ponižování a dalších projevů zla. Obzvlášť těžké jsou pro mě střety s utrpením, které zažívají děti… a také zvířata. Ti, kteří se bránit nemohou. Často si pak říkám, co všechno je člověk schopen přežít a s čím se nakonec dokáže vyrovnat.
O hromadných pedofilních skandálech a obětování dětí se tu dlouhá léta jenom šuškalo v rámci konspiračních teorií. Postupně se však tyto informace objevují i v oficiálních médiích. A je veliký rozdíl číst si o dětských obětech bez konkrétních tváří a konkrétních příběhů, a potom vidět naživo jednu z nich. Nádherná moudrá žena, vyzařující neuvěřitelnou vnitřní krásu a pravdivost. Přežila. Dokázala i takto silné trauma zpracovat a po čase dojít k odpuštění. Anneke Lucas.
Rozhovor s ní najdete na tomto odkaze nebo kliknutím na obrázek.
