Stejně jako jiné roky nechávám skrze sebe na přelomu letopočtů volně proplouvat myšlenky, pocity a obrazy a čekám, co z tohoto alchymického procesu vzejde, jaké slovo mi předznamená nadcházející rok. 2020. MMXX. Už několik dní se mi v myšlenkách vrací nedávno publikovaný text o Pekle předvídatelnosti… a opakovaně se objevuje slovo Nepředvídatelnost. Nepředvídatelnost… Krátce po zveřejnění zmíněného článku jsem v knihkupectví listovala knihou, kde hned na prvních stránkách autor popisuje podobně „probouzející“ zážitek, jako jsem v článku popsala já. Náhlé uvědomění si nesvobody a naprogramovanosti naší mysli a následnou touhu po svobodě a vymanění se z těchto programů. Zvláštní synchronicita.
Myslím si, že mě tohle téma bude rokem 2020 provázet. Nevím, jakými cestami mě povede a kam společně dojdeme. Možná až tam, kam se má mysl zatím nezatoulala, k tajemné ceduli „hic sunt leones“, za níž je dosud neprobádaná krajina. Krajina otázek, které dosud nebyly položeny, a odpovědí, kterými nebyly zodpovězeny. Krajina, které se říká Všemožnost. Vstupenkou do ní je stav, který se většině lidí může zdát až děsivý, protože nenabízí žádný záchytný bod. Stav, kdy mysl připustí, že vlastně vůbec nic neví, ustoupí do pozadí a umožní, aby zazářilo čisté Vědomí. Stav, kdy se mysl vzdá potřeby řešit a dovolí, aby Vědomí pustilo proud života směrem, kterým má jít, a aby i samu mysl dovedlo až tam, kde nekonstruuje, ale Ví.
Měla jsem před Vánocemi dva dny hodně vysokou teplotu, skoro čtyřicítku, ač jinak nemocná nebývám a takovou horečku jsem měla naposledy ve svých osmnácti letech na chmelové brigádě, kde jsme kolektivně onemocněli úplavicí. Byly to zvláštní předvánoční dny a mám pocit, že mi během nich proběhl uvnitř hlavy jakýsi reset, při kterém se přerušily některé neodbytné myšlenkové smyčky a který mi pomohl nastavit se do nulové polohy nevědění a otevření se všemu, co má přijít. Do stavu, kdy je v pořádku nevědět. Kdy není nutné mít pro všechno vysvětlení a chápat smysl.
Autor výše zmíněné knížky (časem se tu k ní vrátím) se zabývá tím, proč si myslíme to, co si myslíme, a do jaké míry jsou naše myšlenky svobodné. A nabízí jako první krok k osvobození mysli opakované pokládání otázky: Proč si myslím právě tuto myšlenku a proč ne nějakou jinou? A chci mít tuto myšlenku? Vyzkoušejte to…
Už delší dobu mám takový tichý pocit, který se jenom těžko převádí do slov. Pocit, že přijde něco nového, že se lidem zpřístupní nová část informačního pole, že už je něco připravené, ale zatím se to skrývá za závojem. Opravdu nové věci bývají nepředvídatelné… Možná bude rok 2020 tím, ve kterém se závoj odhrne. Co za ním bude, vůbec netuším – ale těším se na to.