K dnešnímu zamyšlení mě přivedl telefonát s jednou mladou ženou, která za mnou přijela před pár týdny na konzultaci. Potřebovala si v hlavě srovnat pár životních událostí a jejich odraz na fyzickém zdraví. Řekla mi, že optikou časového odstupu jí z celého našeho setkání asi nejvíc pomohla věta, kterou já sama, na rozdíl od ní, za příliš důležitou nepovažovala. Věta, kterou jsem vyslovila jen pro připomenutí toho, co – podle mě – přece musí každý znát. Věta, která mi nepřijde nijak zvlášť objevná. Řekla jsem jí, ať začne důvěřovat Životu.
Důvěru v Život vnímám jako kouzelný lék na naše obavy, strachy, odpory, výčitky, viny, domněnky, chtění, lpění, nesmyslnost a další mentální bubáky, které umí naše mysl bez přestání modelovat.
Říká se, že opakem Strachu je Láska. Láska je ale ve svém plném významu pro současný stav lidského vědomí velmi těžko uchopitelná, a transformace Strachu v Lásku tudíž často nemožná. Proto raději považuji za protipól Strachu právě Důvěru. Přesun mezi těmito dvěma stavy je jako cesta z temnoty ke světlu, je to cesta k nalezení vlastní moci.
Začít důvěřovat životu neznamená přestat důvěřovat sobě. Naopak. Pokud se vnímám jako součást proudu Života, který se žije skrze mě a vede mě směrem, kterým mám jít, tak nemůžu pochybovat o tom, zda jsem ve správném čase na správném místě a zda jsem připravená zvládnout vše, co s tím souvisí. Konám v tu chvíli to, co cítím, že je potřeba, přestože ne vždy chápu, proč tomu tak je.
Důvěra v Život není pasivita. Naopak. Dá se označit jako vědomá aktivita a plné zapojení. Přináší do našich činností smysl a zdravou motivaci. Učí nás neustrnout, přijímat změny a pružně reagovat na to, co přichází.
Důvěra v Život není lhostejnost vůči druhým. Naopak. Když se o někdo o někoho bojí, vyjadřuje mu tím hlubokou nedůvěru. Nedůvěru v jeho schopnosti zvládnout situace, které jsou zdrojem tohoto strachu. Důvěra v Život přináší i důvěru v druhého člověka, v jeho vnitřní sílu, v kvalitu jeho osobnosti, v moudrost jeho duše.
Důvěra nás nečiní zranitelnými. Naopak. Zraňuje nás nedůvěra, protože staví kolem našeho srdce zeď. Obranný val proti prožitku blízkosti. Namísto bezpečí nám přináší uvěznění v samotě a oddělenosti, více tak ztrácíme než získáváme.
Důvěra v Život nevede k nemoci. Naopak. Život jako takový člověku nemoc nepřináší, neboť je projevem věčnosti. Nemoc se u člověka objeví jako odraz situace, ve které Životu naopak nedůvěřoval. Jako odraz jeho strachů, odporů, nepřijetí, bezradností, výčitek a podobných postojů. Odraz odpojení od svého nitra i od Života.
Můžete teď projít čtyřmi Branami Důvěry a ptát se sami sebe, nakolik si dovolujete důvěřovat – naší planetě, lidem, kteří ji obývají, sami sobě a Životu. A co vám brání důvěřovat víc. Jenom si tiše sedněte, zavřete oči a nechte se vést.