Před nedávnem jsem v jednom z článků psala o tom, že ke mně občas nějaké téma, které si říká o pozornost, začne vstupovat různými formami z mnoha stran. Při konzultacích, v rozhovorech, na internetu, v náhodně vyslechnutých větách. Tak dnes jedno z nich, tak jak ho vnímám já. Ayahuasca, žabí jed, marihuana a další látky, které mají člověku přinést prožitky rozšířeného vědomí, ztráty ega, hluboké vhledy, navození vysoce spirituálních stavů nebo třeba jen odpočinek a relaxaci. Já se však setkávám s jejich odvrácenou stranou, na kterou s klienty nahlížím v rámci konzultací. Ne že bych byla specialistou na tyto stavy, ale někdy se k nim dostaneme při řešení jiných záležitostí.
V podstatě všechny zmiňované prožitky, které si prostřednictvím těchto drog navozujeme, může lidské vědomí dosáhnout přirozenou cestou. Cestou, která vyžaduje určité úsilí a třeba i mnoho let praktikování, a to vše bez záruky, že jich dosáhneme. Meditacemi, duchovními praktikami, čistotou svého života. Je to cesta bez zkratek, ale je to cesta bezpečná. Vnímám lidské vědomí jako něco, co jsme dostali pro tento život darem, něco, o co máme pečovat. Jako krystal, který tu máme vyleštit, aby odrážel světlo bez zkreslení. Jako něco křehkého, co máme chránit před poškozením. Podobně křehká a zranitelná je lidská nervová soustava. Možná jsem v některých věcech až příliš opatrná, ale je to proto, že vnímám, co je na pozadí.
Můžeme si představit naši vědomou složku jako místnost ohraničenou stěnami. S přirozeným vývojem našeho vědomí se stěny oddalují od sebe a místnost se zvětšuje. Z místnosti vedou dveře. Za nimi je vstup do našeho podvědomí a také do různých jiných dimenzí, vyšších i nižších. Tyto dveře chrání dveřník – v duchovních směrech je nazývaný Strážcem prahu, v psychologii Psychickým cenzorem. Propouští do našeho vědomí jenom to, co jsme připraveni přijmout a zpracovat. Kdyby v jednu chvíli otevřel dveře naplno, během pár okamžiků bychom se zbláznili. Existují způsoby, kterými můžeme dveřníka oklamat a násilně k sobě pustit to, co by nám za normálních okolností nebylo přístupné. Nebo pustit své vědomí na výlet tam, kam ještě nedostalo jízdenku. Existují jiné praktiky, často magické, kterými naopak můžeme vnášet informace do podvědomí. Jednou z forem zmatení dveřníka jsou právě psychedelika.
Co se v tu chvíli může stát? Pokud se začnou vyplavovat podvědomé záznamy, je člověk konfrontován se svými strachy, traumaty a dalšími tzv. komplexy. Pokud se vědomí dostává do jiných úrovní, může kromě nádherných prožitků rozšíření a propojenosti zažít také vstupy do rovin astrálu, setkání s nejrůznějšími bytostmi a lidskými archetypy. Může kromě prožitků Ráje získat i prožitky Pekla. Nevím, kolik účastníků těchto rituálů si je takových rizik vůbec vědomo. Kolik z nich bezmezně věří těm, kdo tyto rituály pořádají a vedou. Kolik z nich odevzdává moc nad sebou mocným duchům těchto rostlin, dříve dostupných pouze zkušeným šamanům.
Sdílela se mnou svůj příběh žena, která při rituálu se žabím jedem vstoupila do úrovně nekončícího utrpení, kterou sama nazvala Peklem, a tento stav se jí od té doby navracel.
Sdílel se mnou svůj příběh mladý muž, který po jediné „nevinné“ cigaretě marihuany upadl do dvoutýdenních vysokých teplot a vyčerpání a následně se potýká už řadu měsíců se zničujícími úzkostmi a ataky strachů.
Znám příběh ženy, která po rituálu Ayahuascy trpěla několik měsíců sebevražednými myšlenkami.
Vím o mladém muži, který začal vidět kolem sebe démonické bytosti a skončíl sebevraždou.
Vím o jiném, který začal slyšet hlasy a dlouhodobě se léčí na psychiatrii.
Vyslechla jsem už tolik podobných sdílení, že mám pro sebe v tomto směru jasno:
Zkratkami nechodím.
A nádherně souznící Mooji:
Dobrý den, Gábino,
myslíte, že další formou „zmatení dveřníka“ může být požití nejen psychedelik, ale může toto způsobovat i alkohol?
Děkuji
Těžko říct, určitě je v tomto směru méně nebezpečný… nesetkala jsem se s tím, ale nevylučuji to.