Ostrov. Jeden z filmů, který ve mně zůstal. Film poněkud ponurý, odehrávající se v nehostinné pustině severoruského ostrova, v prostředí pravoslavného kláštera odříznutého od civilizace. Velmi silný příběh mnicha Anatolije, nadaného jasnovidnými a léčitelskými schopnostmi,
který tu tráví svůj život jako pokání za smrt člověka.
Tichý příběh o pokoře, odpuštění, o víře i pochybnostech, o čistotě i pokrytectví. A o tom, jak se vyrovnat s tím, když člověk před smrtí zjišťuje, že všechno bylo úplně jinak. Film, který i přes svoji syrovost po shlédnutí zanechává vlídný pocit smíření a řadu otázek k zamyšlení. Doporučuji pro rozjímavé podzimní večery.
