Nenáročná

Sedím u stolečku v malé kavárně, před sebou v hrnečku voňavé espresso, v tabletu rozečtenou knížku a čekám na syna. Mezi čtené řádky se občas vnoří pár slov od vedlejšího stolu, jak už to tak v kavárnách bývá. Sedí tam starší muž a žena, netvoří pár, jsou to spíš dávní známí, co si tu domluvili setkání.

Už nějakou dobu se probírají vzpomínkami na své společné známé. No a Milena… Počkej, jaká Milena, tu neznám. Ale znáš, taková úplně obyčejná, nevýrazná, pracovala s Jardou. Jo tak to už vím, to byla moc hodná ženská, se vším spokojená, taková nenáročná. To jo, to byla, nikdy pro sebe nic nechtěla, přizpůsobila se… A co s ní je? Už je v důchodu, zůstala sama. Hovor běžel dál, ale v mé hlavě se usadilo slovo Nenáročná. Z úst onoho muže znělo jako ocenění, v mých uších mělo v sobě zvláštní hořkost a smutek.

Smutek z nežití vlastního života, z potlačení tužeb a přání, která se ve strachu z odmítnutí bála vyslovit. Smutek z promarněných šancí. Kdoví, jaký život by tato žena žila, kým by se stala, kdyby si dovolila být alespoň někdy náročná, udělat něco jinak, než to dělají ostatní, kdyby se nebála vystoupit z šedi průměrnosti. Když jsem o tom ale přemýšlela déle, uvědomila jsem si, že takhle to vidím svou optikou, že pro ni třeba nenáročnost a průměrnost byly přirozeností, ve které jí bylo dobře, ve které se cítila bezpečně a třeba i svobodně. A že mám já na druhou stranu dobrý důvod pro nepřijatelnost představy, že někdo hodnotí mě a můj život jako průměrný a nenáročný. Tím důvodem je Genový klíč 8*, který mám ve svém profilu jako hlubokou hnací sílu pro pohyb životem. Tento GK mluví právě o Průměrnosti… Ale také o Stylu a Vytříbenosti.

Stínem GK 8 je Průměrnost. Velká část lidí západního světa žije podobné životy. Průměrnost se zakládá na zcela konkrétním strachu – strachu z odlišnosti. Zabraňuje jedinci, aby se pozvedl nad vědomí masy a vrhl se do dobrodružství života. Jenže vzpoura znamená nejistotu a opuštění zóny pohodlí. Svoji pravou přirozenost, která se nachází až za zónou pohodlí, proto často kontaktujeme až ve chvíli veliké krize.
Naše individualita je formována od dětství – většina vzdělávacích systémů preferuje stej­nost před odlišností, protože odlišnost ohrožuje systém. Děti procházejí procesem zkoušek a testů – vychrlí naučené informace bez většího osobního vkladu. Takto systém formuje další a další generace a každá odlišnost je nazvána rebelem či vyvrhelem. Průměrnost neseme od nejranějšího věku – pokud chceme nalézt svého génia, musíme se jí „odnaučovat”. Z tohoto stínu plyne i hluboký strach z úspěchu. Člověk se vzdává svých snů ne ze strachu z neúspěchu, ale proto, že pro úspěch se musí vzbou­řit proti společnosti a jejímu očekávání. Má strach z toho, kým by se mohl stát, protože neví, kým je. Stín 8 nám zajišťuje stereotypní image, která nám poskytne bezpečí ohledně toho, kým si myslíme, že jsme, a ostatním tentýž pocit bezpečí ohledně toho, kým si oni myslí, že jsme. Hranice Průměrnosti mají dvě hlavní funkce. Zaprvé nám zabraňují myslet jinak, než stádně. Pod vlivem této frekvence každý myslí, vypadá a chová se skoro stejně jako ostatní – ze strachu, co by si o něm ostatní pomysleli. Druhá funkce je sloužit spole­čenské mašinerii a ne evoluci. Stáváme se kolečky v soukolích stvořených systémem. Průměrnost lidem zabraňuje stát se hrdiny, pouze sníme, čeho bychom mohli v životě dosáhnout. Stáváme se přisluhovači vnějších autorit, někdy se těmito autoritami i stáváme. To nám zabraňuje dýchat svěží vzduch své pravé podstaty. Opravdu svobodný myslitel vidí za vnější struktury, které jsou nám vnucovány, a spontánně prožívá svoji tvořivost. Druzí lidé ho inspirují, ale neřídí se jejich diktátem. Stín 8 představuje vyšlapané pěšiny, konvenční život v kompromisu bez špetky fantazie. Je potřeba hodně odvahy a energie, aby člověk prorazil strach tohoto stínu a zjistil, kým opravdu je a čeho je schopen. Ta cesta je jenom naše a vyvede nás ze zóny pohodlí do nebezpečného území, kde nejsou žádné záruky, pouze víra v tuto cestu.

Darem GK 8 je Styl. Ten přináší světu něco svěžího, je vedený jedinečným revoltujícím duchem. Najít svůj styl znamená být sám sebou, aniž bychom se starali, co si o tom myslí ostatní. Styl nelze napodobit nebo naplánovat, vynoří se spontánně a přirozeně. Styl s radostí otřásá šedým světem průměrnosti, jež se pokládá za normu. Nemá to ve společnosti snadné – naše moderní společnost sice navenek vyzdvihuje individualitu, ale té opravdové se bojí. Styl není jen na povrchu, je to vnitřní výraz vrcholné tvořivosti. Daný jedinec často předstihne svoji dobu a je oceněn až v budoucnosti. Pocit nekonečné svobody, který přináší odevzdání se tomuto procesu, je natolik naplňující, že úspěch či neúspěch není vůbec hnací silou. Styl napodobuje přírodu – také ho vytváří divoká nespoutaná energie. Dává člověku obrovský pocit naplnění, ale často je obtížné propojit tento dar se světem. Styl nedělá z člověka outsidera – naopak, dělá z něj přímého účastníka tajemných životních dění. Síly systému považují Styl za nebezpečný a vykazují ho do oblasti umění, hudby či módy, kde je přijatelný. Všude jinde je potlačován nebo nepochopen. Dokud se kolektiv nebude skládat ze svobodomyslných jednotlivců, zůstane Styl na okraji společnosti. Naštěstí lidem s tímto darem nezáleží na tom, aby se zařadili. Jejich jediným zájmem je nakazit svobodou další. Často si tohoto poslání nejsou vědomi. Stylu jde o to, aby se individuální sny projevily i navenek. Jakmile se tento dar osvobodí, začneme uvádět věci do pohybu, a uvolní se příležitosti, které byly do té doby zablokovány.

Siddhi GK 8 se nazývá Vytříbenost. Vytříbenost zažíváme, když člověk září jako diamant v srdci stvoření a všude, kam dohlédne, vidí diamanty různých stupňů jasnosti. Na úrovni tohoto siddhi si uvědomujeme ten vtip, že navzdory své vytříbenosti je indivi­dualita jen optickou iluzí vytvořenou myslí. Na úrovni formy zůstáváme odlišní, ale na kolektivní úrovni naše vědomí proniká všemi formami, takže jsme kapkou vody v oceánu i oceánem samotným. Naší podstatou je divokost, božství se nedá zkrotit. Těch pár lidí, kteří toto siddhi projevovali, bylo stejně proměnlivých a nádherných jako světlo probleskující mezi mraky. Tito lidé září jako jasná světla na šedém pozadí historie. Chybou je takové lidi napodobovat, to nás okamžitě odvede od naší jedinečnosti a vrhne do stínu průměrnosti. Lidé se siddhi GK 8 nejsou vůdci. Jejich úkolem je dávat příklad. Nechtějí být napodobováni – odhalují ošklivost takových postojů. Díky tomu mají mocný osvobozující vliv. Stejně jako Sokrates si přejí, aby lidé nacházeli své vlastní otázky a odpovědi. Jejich jazyk je jazykem rebelů – ale neomezují se na jediný výrazový prostředek, zapojují vědu či umění, jógu nebo tantru, logiku či poezii… to vše jim umožňuje projevit vytříbenost. Tito lidé po sobě nezanechávají příliš mnoho stop k následování. Tito lidé jiskří jak vzácné šperky, vytvářejí cestu za pochodu. Rozcupují všechny před­stavy o tom, jak by měl člověk žít nebo co by měl dělat. Nejsou na světě cizinci, jelikož se nacházejí uvnitř existence – naopak jsou pro ně outsidery ti, kdo hledají vedení či vymezení mimo sebe, a cizinci jsou ti, co tráví svůj život napodobováním někoho jiného. Světu dávají mimořádnou láskyplnost a absolutní radost, kterou nacházejí ve své bez­výhradné oddanosti tajemství, aniž by měli potřebu dát mu význam.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *