Každý, kdo se vydá na cestu sebepoznání, se v určitém úseku této cesty setká s tématem Stínu. Stínem se rozumí všechny části nás samých, které se pokoušíme skrýt či popřít.
Jsou to ty temné složky, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou nepřijatelné pro naši rodinu, přátele a především pro nás samé. Zpráva, kterou z tohoto skrytého místa dostáváme, je prostá: něco je na mně špatného. Nejsem v pořádku. Nezasluhuji si lásku. Za nic nestojím.
Velmi pěkně a srozumitelně je téma Stínu zpracováno v knížce Temná stránka hledačů světla od Debbie Fordové, renomované americké terapeutky a pedagožky, jež úspěšně zvítězila nad vlastní dlouholetou závislostí na drogách.
Každá lidská bytost se rodí se zdravým emočním systémem. Když se narodíme, milujeme se a přijímáme sami sebe. Nesoudíme, která část naší bytosti je dobrá a která část je špatná. Jak rosteme, začínáme se učit od lidí kolem sebe. Učíme se, které chování nám přinese přijetí a které zamítnutí. Učíme se, které vlastnosti jsou pro naše okolí přijatelné a které ne. Většina z nás byla vychovávána k přesvědčení, že lidé mají dobré vlastnosti a špatné vlastnosti. A proto, abychom byli přijímáni, se musíme zbavit špatných vlastností – nebo je alespoň skrýt.
Právě ve stínech jsou ale ukryty klíče k tomu, abychom zažili celistvost. Pocity, které potlačujeme, se pokoušejí do nás začlenit – jsou škodlivé, jen když jsou potlačované. Náš život se změní, když se usmíříme se svými stíny. Už nebudeme muset předstírat, že jsme někdo, kým nejsme, už nebudeme muset dokazovat, že jsme dost dobří. C.G.Jung jednou prohlásil: „Raději budu celistvý než jen dobrý.“ Naše temná stránka je jako skladiště pro všechny nepřijatelné aspekty nás samých. Žijeme v dojmu, že pokud má být něco nádherné, musí to být dokonalé. Být nádherný ale znamená být celý.
„Představte si, že jste nádherný hrad s dlouhými chodbami a tisíci pokoji. Každá místnost tohoto hradu je překrásná a je v ní uložen zvláštní dar. Každý pokoj představuje jiný aspekt nás samých a je nedílnou částí celého dokonalého hradu. Jako dítě prozkoumáváte každý kousek svého hradu bez studu či předsudků. Nebojácně v každé místnosti hledáte její klenoty i její záhady. Láskyplně přijímáte každou z nich, ať už je to šatna, koupelna nebo sklep. Váš hrad je plný světla, lásky a zázraků. Pak jednoho dne do vašeho hradu někdo přijde a poví vám, že jeden z vašich pokojů je nedokonalý, že určitě do vašeho hradu nemůže patřit. Naznačuje, že pokud chcete mít dokonalý hrad, měl byste dveře do tohoto pokoje zabouchnout a zamknout. Protože chcete lásku a přijetí, rychle tuto místnost uzavřete. Jak čas ubíhá, přicházejí do vašeho hradu další a další lidé. Všichni vám sdělují své názory o různých místnostech a je pochopitelné, že některé se lidem líbí, a jiné ne. A tak pomalu zavíráte jedny dveře za druhými. Vaše nádherné pokoje jsou zamčené, uzavřené před světlem, zasuté do tmy. Dny, kdy se váš hrad zdál nekonečný a vaše budoucnost skvělá a vzrušující, jsou pryč. už bydlíte jen v několika malých pokojích. Řada z nás tak uzamkne tolik pokojů, že úplně zapomene, že kdy bývaly hradem. Začneme věřit, že jsme jen malý dům s dvěma ložnicemi, který navíc potřebuje spoustu oprav“.
V knížce naleznete řadu cvičení a praktických postupů pro poznání a zpracování vlastních stínů, pro rozvoj soucitu se sebou samými, pro probuzení pocitu sebelásky.
Ráda některé z nich zařazuji do programu svých seminářů.