Do-středivě

Mám to tak každé léto. Na rozdíl od těch, kteří plánují, co během prázdnin a dovolených prožijí, poznají a procestují, kladu si já otázku, do čeho se zanořím. Které téma mě vtáhne a nepustí, co prozkoumám, co se naučím. Na rozdíl od těch, které letní dny lákají ke společenskému životu, měním se já v poustevníka. Do té míry, do jaké je to možné, samozřejmě. Vede mě to do krajiny nečinnosti, k uzavření se od rušivých vlivů, do jakéhosi bezčasí, do středu bytí.

Byly časy, kdy mi to připadalo divné, možná jsem měla i tendence k přizpůsobení se ostatním. Už to tak nemám. Postupně mizí důvody, kvůli kterým bych se měla přizpůsobovat světu a předstírat něco, co uvnitř není. A také už vím, že by to pro mě bylo zničující, snažit se být jiná, než jsem… i tohle mě naučila vloni , na kterou v posledních dnech často vzpomínám.

Možná mě život do tohoto stavu ladí záměrně. Utlumením vnějších vlivů jakoby povolily vazby mého vědomí k realitě, to se lehounce rozprostře do nekonečných dálek a uvnitř zůstává prázdno, ticho a klid. A možná jenom díky tomu může potom na rusavských meditačních pobytech vše jenom volně procházet, bez překážek, jako bych tam ani nebyla. Můžu všechny zvát tam, kde sama v tu chvíli jsem, do nekonečnosti.

Listovala jsem si Genovými klíči – s mým letním naladěním je v souladu Genový klíč 56. Přestože ho nemám ve svém profilu, hodně ke mně v těchto dnech hovoří. Pár slov o něm… podrobněji se o tomto tématu dočtete v knížce (odkaz pod textem).

Stínem GK 56 je Rozptýlení. Tento stín spočívá v udržování iluze individuality tím, že jsme neustále rozptylováni prostřednictvím svých pěti smyslů. To posiluje naši závislost na vnějším světě a brání skutečnému pohledu dovnitř. Projevem tohoto stínu je naprostá rozptýlenost okolnostmi života – hypotékami, restauracemi, telefony, politikou, televizí, sportem, počítači atd. Zdá se, že se v moderním světě zoufale snažíme odvést pozornost od toho, kým skutečně jsme. Neustále opouštíme svůj střed a prostřednictvím svých smyslů se necháváme vytahovat ven, stáváme se obětí materiálního života. Svět nám říká, jak bychom měli myslet – ústy vlády, televize či médií, nebo prostřednictvím přesvědčení vědy, náboženství, kultur, učitelů, rodičů či vrstevníků. To nás odvádí od našich skutečných snů a ideálů.
Rozptýlení funguje dvojím způsobem. Za prvé je to rozptýlení vnější, kdy jsme svými smysly vedeni do vnějšího světa. Máme pak tendenci vnější svět vinit z toho, co se nám děje, místo uvědomění, že okolnosti a lidé pouze zrcadlí naše vnitřní rozpoložení. Netvoříme okolnosti svého života, ale můžeme ovlivnit, jak se budou působením našeho postoje odvíjet. Pokud viníme svět, vytváříme vzorec oběti, který je pak znovu a znovu posilován. Jsme-li naopak schopni to, co se děje, přijímat, tvoříme vzorec odevzdání, což nám umožňuje procházet životem lehce a život bude tuto frekvenci odrážet. Druhým typem rozptýlení, méně častým, je rozptýlení vnitřní. Vzniká, když je člověk tak vnitřně soustředěný, že zapomíná na vnější svět. Žije ve fantazijním světě vlastní výroby bez ukotvení ve světě materiálním. Na svět hledí růžovými brýlemi a vidí jen to, co vidět chce. Kdykoliv máme pocit, že jsme omezováni, znamená to, že jsme se chytili do pasti své mysli. Ale místo toho, abychom se tomuto pocitu postavili a přijali ho, utíkáme od něho – pustíme televizi, vezmeme telefon, otevřeme ledničku atd. Maska světa se nás snaží rozptýlit prostřednictvím dramat ve vnějším světě.

Darem GK 56 je Obohacení. Rozptýlení je v pořádku, jedině když nás obohacuje. Lidé s tímto darem umí rozeznávat, co lidského ducha vyživuje, a co ho naopak oslabuje. Pak už nejsou obětí rozptýlení. U tohoto daru nejde o „abstinenci” – jde o schopnost věnovat každému aspektu, který k nám prostřednictvím smyslů přichází, jen tolik pozornosti, kolik si zasluhuje. Nejde o sílu vůle, nejde ani o zábavu či požitek. Jde o to nebýt obětí svých smyslů. Tento dar hledá jemnou rovnováhu mezi neřestí a ctností, bez závislosti na abstinenci nebo na požitkářství. Dar 56 rád ochutnává dary života a nic neodmítá. Může nás zavést i na nechutná místa a do ošklivých vztahů. Ale umí tyto nízké frekvence absorbovat a přetvořit je v radost a vyšší záměr. Lidé s tímto darem umí skvěle ukazovat druhým, že jejich problémy jsou ve skutečnosti nádhernou příležitostí. V tomto GK se skrývá lehkost a humor. GK 56 zná velikou pravdu, že skutečná radost má zdroj uvnitř nás, ne v něčem vnějším. Žijeme-li tuto pravdu, začne se naše vědomí obracet dovnitř. Postupně nás tento dar učí meditovat – v tomto stavu jsou smyslové touhy vnímány přesně, jako iluzorní představy o naplnění. Když takto odebereme svým pěti smyslům jejich důležitost, začínají se rozvíjet jemnější smysly. Lidé s tímto darem obohacují druhé tím, co se naučili. Dovedou vytvořit rovnováhu mezi zábavou a vážností. Obohacení znamená vychutnat si život na maximum, je to dar cítění, smyslnosti a živosti. Kde ostatní vidí šeď, on vidí zázraky, kde ostatní vidí ošklivost, on vidí krásu. Obsahuje v sobě uznání a vděčnost za každý okamžik. Tento dar v sobě nese génia komunikace, umí upoutat pozornost a má schopnost bavit. Na vyšší frekvenci je Obohacení darem lásky, protože čím víc obohacujeme život druhých, tím více proudí tento dar naším srdcem.

Siddhickou úrovní GK 56 je Opojení. Lidé projevující toto siddhi ukáznili sami sebe natolik, že je rozptyluje pouze božské, to, co povznáší, nejjasnější světelné proudy a vyzařování božské lásky. Paradoxem je, že ačkoliv Obohacení vyžaduje disciplínu, k Opojení žádná disciplína potřeba není. Člověk se ocitá v proudu trvalého rozptýlení, rozptýlení čistou láskou. Siddhi 56 chce po lidstvu, aby zakusilo bohatství života – jeho nositelé si nepřestávají užívat hmotných potěšení, ale dopřávají si je v homeopatických dávkách. Neodpovídají běžným představám svatosti či duchovnosti. Toto siddhi je „nakažlivé”, stejně jako jsou nakažlivé mnohé typy rozptylování. Zde je to ale závislost na nejvyšších frekvencích lásky. Jejich  zdrojem je překypující srdce. Lidé projevující toto siddhi mají dar odvést pozornost ostatních od jejich sebedestruktivních vzorců a pozvednout je prostřednictvím lásky. Tito lidé překypují životem, nelze je postihnout logikou. Hrají hru bláznů. Toto siddhi je uměním zábavy a smíchu, a také básnictví. Znají jednu neuvěřitelnou skutečnost o existenci – že nemá žádný smysl, všechno hledání je pryč a zůstává jen úžas a radost. Až dosáhneme tohoto cíle, budeme jen publikem, které se baví existencí.

*Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *