Stovka pod tlakem

Dnešní článek je v něčem výjimečný – má v pořadí publikovaných příspěvků číslo 100. A já si už pár dní lámu hlavu s tím, o čem bude. Mělo by to být něco speciálního, něco, co si zaslouží být na jubilejním místě. A pořád žádné třeskuté téma nepřichází, jako kdyby pramen inspirace vyschnul… stejně jako řada jiných pramenů v tomto horkém a suchém létě. Až dnes mi došlo, že jsem sama sebe tímto očekáváním dostala pod značný mentální tlak, který onen pramen spolehlivě zadusil.

Přijde mi to jako dokonalá ukázka selhání teorie při setkání s praxí. Téma tlaku, očekávání, přesvědčení, dogmat ať už na rovině společenské, mezilidské, rodičovské, ale v neposlední řadě právě v rovině osobní, kdy dusíme sami sebe, je totiž jedno z těch, které bych chtěla otevřít a prozkoumat na letošní Rusavě. Už pár dní se mu věnuji, ale nevidím to, co mám před očima.

Je snadné padnout do pasti mentálního tlaku, ani si jeho existenci neuvědomujeme. Jsme mu vystaveni prakticky od narození. Své postoje a názory nám předávají rodiče. Programují náš prvotní obraz vidění světa, přebíráme jejich přesvědčení, hodnoty, náboženskou nebo vědeckou víru. Další správné názory nám předává školský systém. Mentálně nás ovlivňují naši přátelé a další lidé, se kterými přicházíme do kontaktu. Další vrstvou jsou názory převzaté ze sdělovacích prostředků a sociálních médií. Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, jak malá část našeho názorového systému je skutečně naše? Proč si vlastně myslíme to, co si myslíme?

Jedinou cestou, jak to zjistit, je pečlivá všímavost a sebedotazování. Proč si toto myslím? Kde beru jistotu, že je to pravda? Z čeho usuzuji, že je toto nejlepší varianta?
Měli bychom to praktikovat ve chvílích, kdy tlačíme sami na sebe, ale také když se do něčeho snažíme natlačit své blízké. Jak často si myslíme, že víme, co je pro ně nejlepší, jak by se měli zachovat, co by měli udělat? Přitom každý z nás je originální bytost, každý má svoji cestu životem, každý je uvnitř nastaven úplně jinak. Krásně toto učí si uvědomit Genové klíče, opakovaně za ně děkuji..

Co z toho vyplývá? Pro mě to, že stovka nemusí přinést něco převratného. Že jejím vyzněním může být zcela obyčejné přání, aby mě psaní blogu stále tak bavilo a přinášelo mi radost, aby mi do života chodila témata, o kterých stojí za to psát, a aby se vám to hezky četlo. A jsem moc ráda, že to čtete 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *