Knižní okénko 5

Asi se vám to už také někdy stalo. Přečtete knížku, zanechá ve vás určitý dojem a přísahali byste na to, že si pamatujete i její obsah. Za pár let se začtete do stejné knížky a promlouvá k vám úplně jinak, čtete jiná slova, zdá se, jakoby text někdo vyměnil.
Přesně to jsem pocítila v minulých pár týdnech, kdy jsem se téměř po 15 letech vrátila ke knihám o Anastasii, které napsal Vladimír Megre v sérii Zvonící cedry Ruska.

Skutečný příběh ruského podnikatele, který se při svých obchodních cestách po sibiřských řekách setkal v odlehlé části tajgy s nádhernou mladou ženou Anastasií. Příběh jejich osobního vztahu, ale především předávání moudrosti, ke které má Anastasia nepřerušený přístup.

Při prvním čtení jsem tenkrát vnímala rovinu, která se týkala především spojení s přírodou, s naší planetou, s rodovou historií. Dostala jsem se asi ke čtvrté části, víc jich v té době vydaných nebylo.
Teď jsem ve slovech těchto knih, kterých je vydaných už deset, četla o tvorbě, o předurčení člověka, o vědě obraznosti, o síle myšlenek, o prapůvodních znalostech..O zkreslení reality světa, ve kterém žijeme. O naší minulosti i budoucnosti. Za slovy jsem vnímala spoustu zřetelných obrazů a dalších informací, které jsou do nich vloženy.
Doporučuji jako pomalé rozjímavé čtení třeba na začínající prázdniny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *