Naslouchání ušima lásky

Mnohokrát jsem po ukončení terapeutického sezení zůstala s mírně sebevyčítavým pocitem, že jsem pro svého klienta příliš mnoho neudělala, protože jsem po celou dobu jenom naslouchala jeho slovům. Často jsem ovšem získala zpětnou reflexi, že právě toto sezení bylo pro něho velikým přínosem. Proč jsou naslouchání a plná pozornost tak léčivé, mi hodně objasnil Genový klíč 13*, který mám jako Životní úkol ve svém profilu.

Naslouchat znamená něco jiného než slyšet. Slyšet znamená vstřebávat akustické informace, na naslouchání se podílí celá bytost. Často jsou nikoli naše slova a rady, ale právě hloubka naší pozornosti tím, co napomáhá nejzávažnějším změnám v lidech kolem nás. Naslouchání vytváří pole posvátného mlčení. Ve chvíli, kdy hluboce nasloucháme druhému, může on zaslechnout pravdu, která se ukrývá v něm samém. Někdy ji slyší třeba poprvé v životě. A v tu chvíli dokážeme my v naslouchajícím rozeznat sebe sama. Postupně se můžeme naučit uslyšet to, co je neviditelné a co se obrací přímo k nám.

Na stínové frekvenci lidé s tímto genovým klíčem pociťují oddělenost od těch, kterým naslouchají. Buď předstírají, že jsou empatičtí a soucitní, ale pro druhé nehnou ani prstem. Souhlasí s druhými, ať řeknou cokoliv – zaměňují naslouchání s vyslechnutím a citově jsou naprosto odděleni.Jindy s druhými naopak nesouhlasí, ať řeknou cokoliv. Negativní reakce se stává jejich životním stylem. Skrývají v sobě zahořklá přesvědčení, jež ventilují jako vztek vůči těm, kdo nesdílí jejich pohled na svět. V obou případech se cítí mezi lidmi velmi osamělí.

Po překonání stínových frekvencí se naslouchání stává vším, co existuje. Jako černá díra pohlcuje vše – prostor i čas, nakonec dojde ke splynutí subjektu s objektem. Pobývání v přítomnosti člověka s touto kvalitou, který se naučil nejmocnějšímu umění – Naslouchat, je uzdravující tím, že jsme vyslyšeni. Je to velice účinná očista. Všechny naše strachy jsou vyplaveny na povrch a s láskou přijaty do úplného zapomnění, jakoby naslouchala Kosmická matka. Tito lidé jsou nejmocnějšími šamany, můžou v druhých otevřít brány minulosti tak doširoka, že se začnou vnímat jako obrovské kosmické nádoby. Naše DNA obsahuje vzpomínky celého lidského druhu i dřívějších živých forem, spojuje nás tak s počátkem života na planetě i s počátkem samotného vesmíru. Všechna stvoření přebývají v nás a když se dostatečně otevřeme kolektivní minulosti, spatříme i společnou budoucnost.

Na nejvyšších frekvencích vidíme mýtus o pavoučnici Arachné, 13. mystickém znamení zodiaku, která sedí ve středu pavučiny stvoření a svýma nohama se nepřetržitě vciťuje do všeho, co je. Vlastní ke všem informacím a prožitkům přístupové kódy, je jako kosmický knihovník. Depozitář minulosti programuje budoucnost, ale i naopak. Nejen budoucnost je totiž nejistá, podobně nejistá je i minulost – záleží na tom, co si z ní pamatujeme. Po překonání strachu nízkých frekvencí otevíráme oči a pohlížíme na svět, kde je minulost přetvořena v novou šťastnou budoucnost.

*zdroj: Richard Rudd: Genové klíče (v překladu Markéty Doubravské)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *