Zkouším do slov poskládat dojmy a pocity ze závěrečných dní minulého roku. Byly zvláštní a neobvyklé. Myslela jsem si, že byly takové jenom pro mě, ale v několika sdíleních z několika stran jsem vyslechla podobné střípky prožitků. Znovu si říkám, jaké mám štěstí, že potkávám tolik krásných lidských bytostí, se kterými si můžeme povídat nejenom na úrovni vnějších prožitků, ale i o tom, jak různé věci a situace vnímáme a cítíme, a jaké další souvislosti z nich plynou.
Závěr roku mívám poklidný… Mezi rodinnými a přátelskými návštěvami si dopřávám i dostatek klidu a samoty. Obvykle nacházím pod stromečkem knížky, o které jsem „napsala ježíškovi“, tak si je pročítám, poslouchám zajímavé rozhovory, s podporou energií Svatých, neboli Kouřových nocí v sobě různé věci otevírám a uzavírám, nechávám přicházet nové inspirace… a tak.
Marně hledám nějaké trefné označení pro procesy, které se mi děly o těchto svátcích. Bylo to, jako by se mi úplně vypnuly energetické zdroje a přestalo se mi chtít cokoliv. Nebyla jsem schopná přečíst víc než pár odstavců v knížce, poslouchat víc než několik minut rozhovoru, neměla jsem náladu vidět kohokoliv kromě nejbližší rodiny. Veškerá pozornost se stáhla dovnitř, a tam v tu chvíli ožily všemožné stíny. Jako by se skrze mě valila a pročišťovala stará špína; pár svých témat jsem si tam pojmenovala, ale mnohem víc z toho se netýkalo bezprostředně mě samé. Přicházelo to z hlubin rodiny a rodu a z rovin kolektivních, dávných i současných. Skoro tři dny trvající neustávající monolog v mé jinak velmi klidné mysli… záchvěvy neznámých emocí… těžko popsatelné sny. Jenom jsem to všechno pozorovala, s vědomím, že se děje to, co se dít má. Měla jsem pocit, jako bych dala sama sebe k dispozici k pročištění něčeho, co se jinou cestou transformovat nedalo.
A pak nastal klid. Klid doprovázený velikou únavou. Cítila jsem, že odcházejí všechny zbytky mé energie. Staré energie. A pak začala pomalu přicházet energie nová. Přinesla s sebou vděčnost. A pokoru. A klid. A těšení se. A pár nových nápadů. Možná časem pochopím, co vlastně v tyto dny proběhlo a jaký to mělo smysl. Co všechno bylo v oněch Kouřových nocích spáleno na popel, aby se mohlo z popela zrodit něco nového.