Baví mě sledovat, jak se každým rokem na konci června začíná přibržďovat čas do pomalého líného letního rytmu. Lážo plážo, jak se říká. A já si tu v tomto pomalém naladění nechávám hlavou proplouvat myšlenky na uplynulý půlrok. Ten naopak prolétl skrze přítomnost rychlostí kulového blesku. Kdybych měla pojmenovat, jaké základní téma přinesl, asi bych ho nazvala slovy Tlak na Pravdivost.
Mám pocit, že v tomto období praskají pevné skořápky nejrůznějších lží a nepoctivostí, které se dařilo třeba i dlouhé roky držet v utajení. Nebudu tu uvádět konkrétní příklady, ale je to jako by se pravda drala na povrch za každou cenu. Často se to děje souhrou těžko uvěřitelných „náhod“ a souher okolností. Ukazuje se to, co je pod povrchem věcí, co je pod maskami lidí, vyprávějí se nové příběhy o starých příbězích.
Mnohokrát jsem okrajově vstoupila do situací, které se nedaří rozplést jenom proto, že si v nich někdo ze zúčastněných odmítá něco přiznat. Něco, co se zdá z vnějšího pohledu naprosto jasné, ale současně je ten člověk proti tomu v tak silném odporu, že čím víc mu to život ukazuje, tím větší míru popírání vyvolává. A čím více popírá, tím život zvyšuje míru naléhavosti: „Ještě pořád to nevidíš? Ani teď ne?“ A přitom by ve většině těchto případů stačilo uvědomění, trocha pokory a přiznání si skutečnosti… a otevřelo by se tím i řešení.
Kdysi jsem někde četla zmínku o tom, že se s navyšováním frekvence vědomí z lidského kolektivního pole vytratí lež a nepoctivost, protože vše bude viděno takové, jaké to je, každý člověk bude plně transparentní pro všechny ostatní a všichni ostatní pro něj. Třeba se tato úroveň přibližuje. Kdoví…
Nechám teď tento blog jenom volně existovat, v letním bezčasí. Když se některým slovům bude chtít do světa, tak tu prostor určitě dostanou, ale s menší pravidelností než během roku. Já sama se chystám alespoň na čas odebrat do prostoru vnitřního ticha, z něhož snad postupně vyvstane program letošních rusavských pobytů, leží mi tu pár knížek k přečtení, ve vzduchu visí několik témat k prozkoumání… a nemůžu opomenout jednu velikou výzvu, kterou už pár měsíců nechávám spát a asi nenajdu vhodnější čas pro její probuzení, než právě toto léto. Přeji vám všem krásné pohodové letní dny.