Před-určenost

Malé letní zamyšlení o tom, jak nám jsou některé naše role „předem určeny“ a jak nás scénárista život čas od času vytáhne na své jeviště a obsadí nás do nich ve svých hrách. Nemám na mysli to, že asi každý opakujeme v životě stále dokola určité vzorce a že je opakujeme tak dlouho, dokud je nepochopíme a nepřetvoříme… a už vůbec se tím nedotýkám tak hlubokého tématu, jako je smysl existence. Jde o drobné role, které si v životě zahrajeme v tolika reprízách, že tím překračujeme statistiku „normálnosti“… a obvykle je komentujeme slovy: „Už zase?“

Např. starší z mých synů dostal roli Nálezce peněženek. Vrátil se z dovolené v Itálii a při včerejší návštěvě u nás mi povídá: „To bys nevěřila, co se mi zase stalo. Jdeme po Benátkách a já koutkem oka zahlédnu v odpadkovém koši jasně červenou peněženku tvaru psaníčka. Zastavím se, vezmu ji do ruky a otevřu – a tam komplet všechny doklady, platební karty a také nějaké peníze.“ Následovalo delší vyprávění, jak se s pomocí sociálních sítí zkontaktoval s řeckou turistkou, majitelkou peněženky, která v tu chvíli ještě ani netušila, že jí peněženka chybí, jak se domluvili na setkání a peněženku jí předal, jak byla ráda a jak děkovala. Nebyla by to až tak zvláštní příhoda… kdybych ji v drobných modifikacích od něj neslyšela už asi popáté. Jednu peněženku našel ve vlaku, další v tramvaji, další na zastávce a další už ani nevím kde. Možná ve skříňce v posilovně. Ve všech případech stejný scénář: nález, pátrání po majiteli, předání, poděkování.

Jedna má známá je zase Zachránkyní ztracených dětí. Vždy je to ona, kdo potká plačící malé dítě, které zabloudilo v uličkách obchodního domu, dalšího obchodního domu, dalšího obchodního domu, na letišti, na koupališti… a bere ho za ruku, rozhlíží se a hledá nervózní rodiče, případně nechává vyhlásit událost rozhlasem. A jeden náš rodinný kamarád je Výhercem rozhlasových soutěží. Dlouhý seznam jeho výher už se stal zdrojem mnoha vtipných historek. Pokud slyší v rádiu výzvu, bere telefon a volá, s velkou pravděpodobností za chvíli uslyší sám sebe a vyhrává. Znám také člověka, který je Ohlašovatelem nehod. Stále dokola se mu stává, že je jedním z prvních, kdo přijíždí k dopravní nehodě nebo vidí někoho upadnout, omdlít, zranit se… a je to on, kdo vytáčí číslo záchranné služby a přivolává pomoc. Přemýšlím, kolikrát za život se mi něco takového stalo… jestli vůbec.

Také jednu zvláštní roli mám. Přemýšlím, jak ji nazvat. Asi se mi ji ani pojmenovávat nechce. Už několikrát jsem se hrou zvláštních náhod a synchronicit dotkla okamžiku, kdy někdo, a ani to nemusel být člověk, kterého jsem osobně znala, přecházel „na druhý břeh“… Nějakou cestou jsem se to dozvěděla, v tu chvíli jsem tam byla s ním, mé oči se spojily se světlem věčnosti a já ho nechala do tohoto zářícího světla odejít, beze strachu, s ujištěním, že je vše v pořádku. Jako bych byla svědek i účastník současně. O jedné takové „náhodě“ jsem psala už v tomto textu (odkaz). V dalších případech to bylo zmínkou v telefonu, při probouzení ze snu, letmo přečtenou zprávou… a někdy i přímým sdělením někoho z blízkosti umírajícího – samozřejmě nelze vše přičíst jenom náhodám.

Kdoví, kde a jak se tyto role rozdělují, kde a podle čeho si je vybíráme… Je to jako by se tímto způsobem v uzlových bodech nekonečné pavučiny stvoření předem připravovala řešení pro nastalé situace. Zabloudilo dítě? Hned přichází Zachránkyně… Někdo ztratil peněženku? Za chvíli se objeví Nálezce. A tak dále. Můžete v líně plynoucích letních chvílích rozjímat nad tím, zda nějaká zvláštní role přísluší také vám. Co se vám opakovaně stává, do jakých situací se dostáváte znovu a znovu. A můžete to, co objevíte, sdílet v diskusi, ať to tu trochu ožije. Získat rolí Oživovače diskuse 🙂

One thought on “Před-určenost

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *