Před pár dny jsem tu psala o otázkách, které nečekají odpověď. Včera jsem jednu takovou položila sama sobě… a kupodivu odpověď přiletěla do pár hodin. Baví mě, jak se někdy věci uspořádávají mimo rovinu našich záměrů, jak se v těchto vyšších úrovních příčin a následků šíří vlny magnetismu, které ve vhodné chvíli některé lidi, situace a události přitahují a v jiné chvíli naopak odpuzují, navzdory našemu chtění či nechtění… nebo v souladu s ním. Jak kdy. Často posílám do těchto úrovní tichá slova díků, za nebeské vedení, které přesahuje vše, co bych si mohla naplánovat já sama.
Rozhovor první, dopolední. Trochu inspirovaný mým podivením nad tím, že čím dál víc lektorů, učitelů a terapeutů funguje v internetovém světě formou uzavřených skupin, placených dlouhodobých členství, vzdělávacích modulů apod, kde se členské poplatky pohybují v řádech desítek tisíc korun… Bez hodnocení, bez závisti, neboť ta mi naštěstí do vínku nebyla dána. Připlulo ke mně pár otázek, proč nevyužívám žádné sociální sítě a další „novodobé“ cesty marketingu a propagace, když jsem technicky poměrně zdatná, proč ani nezvedám ceny, když všichni zdražují, proč si lidi nezavazuji v dlouhodobějších programech, abych měla jistotu.. . Cestou domů, když jsem koukala z okna tramvaje, mi tohle téma lehce běželo mezi myšlenkami a posléze se z něho vynořila otázka, která se vynořuje v takových delších periodách už řadu let, zda přece jen nedat světu sítí šanci a nějakou formou sem nevstoupit. Odpověď jsem nečekala.
Rozhovor druhý, podvečerní. S lidmi, kterých si z mnoha důvodů hluboce vážím a kteří to mají nastavené podobně jako já. Žádné sociální sítě, žádná velká propagace, ceny nastavené na základě pocitů v „rozumné“ výši, nechají svobodně přicházet ty, kteří jsou v souladu s jejich energií a s tím, co dělají. V rozhovoru jsme se v jednu chvíli dostali přes covidové uzávěry a zákazy činnosti až k financím. A v tu chvíli přiletěla odpověď… Víš, kdysi jsme udělali rozhodnutí, které bylo pro nás obtížné, ale zachránili jsme tím jeden lidský život. A od té chvíle víme, že o nás bude vždy postaráno. Slova „bude postaráno“ mi v okamžiku projela od hlavy dolů páteří a já stála v Síle. Jako by se celý svět zastavil a rozlilo se v něm Světlo. Ano, bude postaráno. Děkuji.
Taky děkuji – za sdílení. Jak prosté………♥♥♥