Jedna z věcí, kterou mi každoročně přinášejí jarní dny pro radost, jsou návštěvy zahradnictví. Mám jich v Brně a blízkém okolí oblíbených několik a do všech se musím zajet podívat. Některé roky koupit jenom „truhlíkovky“ a obnovit pár kousků trvalek, které případně nepřežily zimu, a ostatní tam zanechat s tichým povzdechem „není kam“. Jiné roky, když se zvelebování okolí našeho domu posune do další fáze, se však můj prostor k realizaci rozšiřuje a můj čas nastává.
(na fotografii Erica Ventricosa, která si o víkendu řekla, že chce jet k nám)
Jestli si někdo myslí, že jsem nadšeným pěstitelem ovoce, zeleniny a dalších užitečných plodin, vyvedu ho z omylu. V tomto směru jsem jenom nadšeným konzumentem a proces pěstování nechávám povolanějším – možná proto jsem si pořídila kancelář nad Zelným trhem, kde je velkou část roku těch povolanějších mnoho. Hlavním kritériem mého pěstitelského snažení je Krása. Hodně krásy. Ještě víc krásy. Vzpomínám si na poznámku své dcery, když jsme předloni procházeli rozlehlým Průhonickým parkem a já tam nad každou druhou kytkou jásala, že ji mám doma také, a pokud ji nemám, že by se mi jistě někam hodila: „Víš, měla by sis uvědomit, že máš doma pár metrů a tady je to na několika hektarech“…
Ostatně, už jsem se tu o svoji „nenasytnost“ krásou kdysi podělila: Tady a Tady.
Baví mě procházet se mezi nespočtem květináčků, zkoumat co v nich vyrůstá, mžouravým zrakem hledat na mobilu podrobnější informace… a také koukat po lidech, z nichž mnozí dělají přesně to, co já. Občas na sebe mrkneme, prohodíme dotaz, zda už víme, co to je, vyměníme rychlou zkušenost a jdeme zase dál. Občas se někdo ptá na něco prodavačky, občas se někdo ptá přímo rostlinek, zda se jim bude u něho líbit… u čehož jsem se už přistihla také….tady to nikomu divné nepřipadá. Na chvíli jsme tu všichni součástí spřízněného společenství, naladěného na společnou vlnu představ o kráse. Tahle příjemná energie tu vydržela i v době, kdy zešílel svět a téměř vše se uzavřelo… Vzpomínám, jak jsme v té době s dcerou objížděly tyto oázy normálnosti několikrát týdně.
Uvědomuji si, že je pro mě Krása tak trochu kompenzací, že si tím vyvažuji všechna trápení a dramata, do kterých vstupuji se svými klienty. Že mi krása ve všech podobách, v podobě květin, vůní, barev, kamenů, zvířat, v podobě přírodních elementů i v lidských výtvorech, dává velikou kotvu pro život na Zemi. Odmala se tu cítím jako chvilkový návštěvník, připravený zvednout se a jít zase někam dál… a skrze Krásu jako by mi andělé šeptali „Ještě počkej… a dívej se“.
Do mé nálady vstoupila dnes beseda Pjéra la Š´éze – o Potřebě Krásy. Použil tam větu, která mi téměř ve stejném znění sama od sebe vloni vstoupila do přípravy nahrávek osobních meditací – že je tu Člověk možná především proto, aby oceňoval krásu Božího Stvoření. Aby nad ní žasl. Tak si říkám, že pokud to tak je, tak roli Člověka, ve své fascinaci Krásou, poměrně dobře zvládám 🙂 Možná je to malý-velký krok, který by k proměně světa mohli začít dělat všichni. Představte si, jaká Krása by to byla…
Jj, to je KRÁSA, číst tak krásně poskládaná slova…