Svoboda v mlčení

Přilétla ke mně v těchto dnech mnohokrát mailem i v osobních rozhovorech otázka, co si myslím o tom, co se děje, jaký na to mám názor, jestli bych k tomu nechtěla něco napsat na blog. Obvykle, když ke mně něco přilétá z vícero stran, tak to beru jako impuls k převedení tématu do slov. Tentokrát mám však pocit úplně jiný – a dopřeji sama sobě svobodu v tom, že budu k celé situaci mlčet, že k ní nebudu přitahovat víc pozornosti a energie, než k ní už přitahováno je.

Není to „strkání hlavy do písku“, ale respektování vnitřního pokynu, který mi přišel jako odpověď na otázku, zda mám něco udělat… Zněl ve smyslu, že v tuto chvíli mám tímto směrem zaměřovat co nejméně své pozornosti, energie a emocí. Jde to dost silně proti nastavení mé „zkoumající objektivní mysli“ (dle Genových klíčů), ale je to vlastně pochopitelné. O co bych se při zkoumání mohla opřít? O oficiální média, která nám tu dva roky předkládala jednu lež a manipulaci za druhou? O média alternativní, která na tom v tomto směru mnohdy nejsou o nic lépe? O zdrojích ze sociálních sítí nemluvím, v jejich prostoru se nepohybuji vůbec. Řeč, kterou ke mně realita už dlouhá léta nejsilněji promlouvá a která mluví na vlně pravdivosti, je řeč konkrétních lidských příběhů. A v těch jsou teď prožívány tragédie na obou stranách.

Mohla bych tu znovu psát stejné či podobné myšlenky, jaké se poskládaly do článku Pravda – Názor – Pravdivost (můžete se k němu třeba někdy vrátit).

Jediná forma pozornosti, kterou tomu všemu věnuji, a kterou bych mohla doporučit (pokud si nyní vůbec troufám něco doporučovat), jsou modlitby za mír, soucitné myšlenky a světlé obrazy klidu, míru a harmonie. Každý sám za sebe nebo společně s pár lidmi, s kterými jste v souladu. Pokud bych mohla naopak něco nedoporučit, tak je to jednak naskakování na masové strachové vlny… a dále jsou to hromadně organizované meditace (některé hraničící s magiemi) – mohla bych být konkrétnější, ale věřím v rozlišovací schopnosti každého.

Na závěr pár slov, kterými mluví siddhi Genového klíče 6, zvané Mír: Jsem prázdnotou, v níž mizí oddělenost. Není tu kdo by se zlobil a na koho by se zlobil. Jsem realitou, kterou zažíváme po rozpuštění hranic, jsem přirozeným – původním i budoucím – stavem lidstva. Moje vědomí se oddělilo od emočního pole, nad vibrace lidských emocí a touhy. I vnitřní konflikty utichly a všechny buňky těla uzavřely mezi sebou mír, a mé tělo se stalo rajskou zahradou, z níž se vlny míru šíří do okolí i do kolektivního pole.

5 thoughts on “Svoboda v mlčení

  1. Dnešní večer jsem se vydala na procházku tichou nocí. Za naše městečko, do alejí Johanky z Rožmitálu. Hvězdy svítily nezvykle jasně, bylo jich nezvykle mnoho, jako světýlek na vánočním stromečku…úplná magie. A já fascinovaně vzhlížela vzhůru a tiše do noci šeptala, bože na jaký krásný Zemi můžu žít…..

  2. Gábi jako vždy moc pěkně napsané, děkuji. Po pravdě, už jsem na tvoji reakci čekala.

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *