Napsala mi před časem mail s prosbou o konzultaci. Příliš mnoho kilometrů mezi námi a příliš vážný zdravotní stav, proto alespoň na dálku. Pár měsíců dozadu první nevolnosti, pobolívání břicha, nejistota a tápání v diagnóze a nakonec ortel – nevyléčitelný stav s prognózou dožití maximálně pár týdnů, návrh zda zkusit chemoterapii… Nádor slinivky břišní.
Podle principů Germánské nové medicíny je spouštěcím konfliktem této nemoci situace, kterou člověk vnímá jako velmi silně „nestravitelné sousto“, jako něco neodpustitelného, jako křivdu. Několik měsíců před začátkem potíží.
Při rozhovoru s touto paní – můžu jí říkat třeba Věra – jsme se probíraly jejím životem během uplynulého roku ze všech stran. Je několik let na důchodě, věnuje se rodině, vnoučatům, domu, zahrádce, bylinkaření, konečně má na to všechno i na sebe čas, vlídná, laskavá. Po křivdě ani stopy. Nedalo se nezeptat, jak vnímá situaci, do které se přesunul v posledních dvou letech svět… To už malilinko zaváhala. Ale během chvilky se navrátila v hovoru do bezpečné zóny, tedy k rodině. Vyprávěla o tom, jak byl složitý lockdown pro děti, jak pomáhala s jejich výukou, opět spíše racionální a praktický pohled.
Zkusila jsem to jinak – ať Věra zkusí pojmenovat, co ji v loňském roce nejvíc naštvalo, a že se to může týkat čehokoliv. To už nezaváhala a následoval monolog, ve kterém popisovala, jak se jí postupně zbořil obraz světa, ve kterém si myslela, že žije. Celý život si myslela, že všichni lidé jsou v jádru dobří a že svět je laskavé a bezpečné místo, v němž vítězí spravedlnost. Když se k ní začaly dostávat informace o pozadí fungování světa, o lžích a mediálních manipulacích, o existenci ovládacích kruhů a o rituálech, o které se opírají, o zneužívání dětí a o obchodu s nimi, odložila růžové brýle. Začala tento svět temných informací zkoumat a postupně se v ní otevřela propast beznaděje, v níž zářilo malinké světýlko naděje, že se vše otočí po amerických volbách. Když to nedopadlo, jak se čekalo – a důvody nechme stranou – probudil se v ní obrovský vnitřní vztek a zloba nad nespravedlností světa. S tímto pocitem pak žila. Chodila s ním spát, probouzela se s ním, přitom navenek se snažila být taková, jako dřív. A naštvání narůstalo… na to, že musí děti nosit roušky, nad nesmyslnými nařízeními a nad tím, že přijde čas, kdy bude snaha i do dětí napíchnout to, o čem se nesmí pochybovat…
A pak bylo chvíli ticho. Na jednu stranu jsem v sobě měla trochu pochybností, zda opravdu takto vážnou nemoc spustilo něco, co se bezprostředně netýkalo jí samé a jejího osobního života, na druhou stranu byly emoce, které se v ní v souvislosti s těmito tématy uložily, tak silné, že pochybnost nepřipouštěly. Věra však sama po chvíli tiše řekla: Je to ono, že. Já to sama vím. Už jsem si před měsícem řekla, že se musím od všech informací odstřihnout. Ale už bylo pozdě. Zkusily jsme uvolnit uložené emoce z těla, zapojily jsme pár postupů z bioinformatiky, ale obě jsme tušily, že je rozhodnuto… a ona potom po týdnu, v klidu a smíření, doma mezi svými nejbližšími zemřela.
Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, jakým šokem musí být odhalování těchto informací pro člověka, který dosud nic netušil, jak ho to musí pohltit a vtáhnout do této reality, aniž by mu byl ponechán prostor pro nadhled „může to tak být, ale nemusí to tak být“. Manipulace a lži používají obě strany. A vzpomněla jsem si na několik jiných případů, kdy jsem vstoupila do příběhů lidí s nádorovým onemocněním trávicího traktu, který z velké části reaguje právě na konflikty typu „nestravitelného sousta“ – a kdy tito lidé, jak jsem zjistila, byli velmi citliví na téma spravedlnosti, ochrany morálky a správných principů. V Germánské medicíně se nedá zevšeobecňovat, v podstatě může každý člověk zažít jakýkoliv biologický konflikt, ale přece jenom už mám jisté povahové prediktivní vzorce vysledované – toho je jeden z nich.
Co dodat na závěr? Možná doporučení vrátit se k jednomu z mých článků, který je celý věnovaný tomu, jak ve zdraví přežít tyto náročné časy – K přežití plným prožitím (tady).
Diky! H