Trable bohyně Athény

Po delší době jeden radostný psí příběh… je tak trochu volným pokračováním textů O vědomém Haf (tady) a O léčení Sira Williama (tady). Příběh nádherné, trochu svéhlavé a dominantní psí lady, chovné šestileté fenky bernského salašnického psa jménem Athéna.

Majitelka Athény, paní Iva, se na mě obrátila v únoru minulého roku, poté, co byl Athéně diagnostikován osteosarkom levé zadní tlapky pod kolenním kloubem. Byl to šok, protože Athéna byla do té doby velmi vitální, v plné kondici a několik měsíců předtím přivedla na svět vrh osmi chlupatých dětiček, o které se vzorně starala. Byla navržena amputace končetiny a další léčba, což prozatím Iva odmítla. Nyní už bych slovo „prozatím“ mohla smazat, ale nebudu v ději předbíhat.

Při setkání s Ivou jsme si začaly povídat o tom, co Athéna v minulém roce prožívala… a posléze také o tom, co v tomto období prožívala Iva. Podle pravidel Germánské nové medicíny se objevuje osteosarkom v hojivé fázi silnějšího konfliktu sebedevalvačního typu (jsou to situace, které spouštějí reakci v podobě ztráty sebeúcty, nízkého sebehodnocení, viny, výčitek, bezmoci a bezradnosti). V případě onemocnění zvířete může tento konflikt prožívat buď samo zvíře, nebo může na sebe převzít konflikt svého lidského „rodiče“. A tak tomu bylo i v příběhu Ivy a Athény. Iva prožívala těžší období a právě s tímto typem konfliktu byla několikrát konfrontována… přesné události tu není třeba zmiňovat… a Athéna to všechno prožívala společně s ní.

Dál už to bude trochu „přes kopírák“ jako v příběhu Nerouše ve výše zmíněném textu. Doporučila jsem upřímný rozhovor a v něm důsledně sdělit Athéně, že tu není od toho, aby prožívala lidský konflikt, že si Iva se svým životem poradí a největší pomocí pro ni bude, když se Athéna uzdraví. A naučila jsem Ivu několik cílených bioinformačních technik, které začala denně provádět. Přidala modlitby, s důvěrou v Boží pomoc. Nějaký čas Athéna jenom polehávala, hodně spala – hezký důkaz dobíhání hojivé fáze – a po několika týdnech se jí síly začaly vracet. Postavila se a postupně se vracela k chůzi, nejdříve pár krůčky a potom dál a dál. Dnes už jsou s její psí dcerou zase nerozlučná dvojka a užívají si dlouhé procházky. Ivě zůstala jedna temná vzpomínka, která je však prosvětlená důvěrou a vděčností. Důvěra a vděčnost zůstává i ve mně.

Poznámka na okraj: Pokud by někdo z Přerova a okolí sháněl pro sebe či svoji firmu účetní, a netrval na opatřeních omezujících svobodu, velmi ráda ho s Ivou propojím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *