Bubák jménem Spike

Ptám se sama sebe, kolikrát za těch uplynulých patnáct měsíců jsem se musela názorově přesunout z pozice „toto není možné“ do pozice „uff, vlastně ano“. Připustit, že to, co jsem považovala za naprostou konspiraci sloužící k vytvoření další úrovně strachu, je skutečností. Upřímně řečeno, tyto dvě úrovně, tedy konspirace a skutečnost, začaly velmi splývat. Nyní si jedním z těchto názorových balancování procházím a po delším zvažování se tu o něj podělím. Nechci tím spouštět vlny strachu ani nikoho o něčem přesvědčovat… dávám to sem jako svůj osobní názor a svoji zkušenost.

Kdo mě znáte, tak víte, že nejsem v nastavení věřit hned všemu, co se kde píše… že si ráda dohledávám informace z více stran názorového spektra, že si u toho, co mě zaujme víc, ověřuji zdroje, že si nechávám věci v sobě dozrát a hodně si je prociťuji, než je pustím do světa. Zvlášť pokud se jedná o téma sporné, které by potenciálně mohlo vést ke strachům či panice.

Když se už před delším časem začaly šířit informace, že „očkovaní budou rizikem pro neočkované“, přešla jsem je jako nesmysl. Později bylo možné přečíst si teorie, které popisovaly mechanismy tohoto ohrožení. Během letošního jara jsem se dočítala, že hlavním mechanismem bude přenos spike-proteinů. A začaly se objevovat případy tohoto přenosu u konkrétních lidí – pro mě anonymních, z internetových článků a diskusí. Pořád jsem se držela v postoji, že to tak vůbec být nemusí, přestože někde uvnitř už varovná kontrolka začala blikat. Četla jsem k tomu pár článků odkazovaných na konkrétní vědce s konkrétními jmény a na jejich výzkumy a jejich zdůvodnění… to nechám na vašem zkoumání, pokud vás to zajímá… a osobním dotazem u svého známého lékaře jsem si ověřila, že alespoň teoreticky to možné určitě je.

A potom, možná proto, abych uvěřila, se začaly objevovat první případy kolem mě. Jako první mě poprosila o radu jedna moje kamarádka. Poté, co se její partner nechal očkovat, začala pociťovat silnou bolest od lopatky, vystřelující přes krk do hlavy – na té straně, kterou měla ve spánku směrem k partnerovi. Další den jsem seděla na lavičce těsně vedle své známé, která mi mezi řečí sdělila, že pár hodin předtím dostala první dávku – a večer jsem, aniž bych jinak na takové bolesti trpěla, začala cítit silnou bodavou bolest nad pravým uchem, vystřelující přes krk dolů.  Pravou stranou jsem byla při rozhovoru natočená směrem k ní. Bodnutí v hlavě se pro mě postupně stalo takovou osobní signalizací… zatím si spíš ověřuji, jak přesně bliká… signál zachytím občas vedle někoho v tramvaji nebo v obchodě.

Před pár dny mi volala má známá masérka, která se drží zcela mimo jakýchkoliv „konspiračních“ zdrojů, a chtěla konzultovat, jaká může být příčina toho, že se jí na hrudi a ramenou udělaly rozsáhlejší modřiny. Když jsem jí lehce nastínila možný problém, nastala v telefonu delší odmlka… a potom mi tiše řekla, že už rozumí tomu, proč má úplný odpor na některé klienty sahat, proč jí některé dny pálí pokožka. A proč ztrácí chuť do své práce.

Tento týden jsem měla já nevědomý „kontakt s očkovanou osobou“ … a jako následek se mi spustilo třídenní podivné krvácení, které bych ani nenazvala menses, a na hrudníku se mi objevila asi třícentimetrová modřina tvořená několika malými modřinkami (viz foto). Jsem si jistá, že jsem se do tohoto místo neudeřila. Nečekala jsem to – sice mám dost vysokou vnímavost, na druhou stranu jsem tělesně i energeticky hodně odolná. Možná kromě chvil, kdy nechám své vědomí tam, kde je to pro něj přirozené, tedy rozprostřené v nekonečnosti. Což nechávám dost často – a přesto jsem vždy byla proti všemu, co je přirozenou součástí našeho světa, dokonale chráněná. Takže?

Sdílela jsem to večer se svou kamarádkou, která to komentovala slovy „to si snad děláš srandu, já taky“ – ona strávila ten den v malé kanceláři se dvěma čerstvě naočkovanými a měla večer světlejší modřiny po celém hrudníku (opět viz foto)… vím, že fotografie nemají vypovídající kvalitu, ale nebylo úplně snadné vyfotit samy sebe tak, aby bylo vidět to, co má být viděno, a ostatní viděno nebylo… shodly jsme se, že jsme si nikdy nemyslely, že si budeme fotit a posílat fotografie této části těla 🙂 To jen tak pro odlehčení.

Vím o vícero podobných reakcích, o těžko zastavitelném krvácení z nosu, o horkosti, nevysvětlitelných bolestech na některém místě těla, ale pro ilustraci asi už stačí. Včera jsem narazila na rozhovor praktické lékařky, která o tomto také hovoří. Celý rozhovor je moc hezký, vyvážený, stojí za poslech… o přenosu spike-proteinů mluví od 19:30. Pro mě nejdůležitější informací je ta o časovém úseku množení a uvolňování spike-proteinu. Podle této lékařky je doporučená ochranná lhůta pro okolí 3 dny, z jiného zdroje vím o 5 dnech. Pocitově bych se přiklonila k pěti dnům. Potom už by pro okolí očkované osoby nebezpečí hrozit nemělo.

Video je opět smazáno, v tuto chvíli ho naleznete TADY.

Přemýšlela jsem, co s tím. Mým společníkem nikdy nebyl strach – a ani nebude. Na druhou stranu si nemyslím, že bych měla tyto nepřirozené produkty DNA očkovaných lidí sdílet s nimi. Jejich svobodná vůle to je, moje však ne. Vím, že řada masérů, kosmetiček, terapeutů a dalších, kteří jsou profesně „svými pány“, začíná očkované klienty odmítat. Necítím, že bych se měla mezi ně zařadit, přestože bych mohla – ale společnost je teď natolik rozdělená, že k dalšímu rozdělování přispívat nechci. Dělala bych z opačné strany totéž, co dělá systém. Nechci se vyhýbat lidem, omezovala bych tím sama sebe, zavírala bych se do krabice.

V tuto chvíli jsem si našla pro sebe přijatelnou a bezpečnou pozici v tom, že se budu při kontaktu s neznámými lidmi pozorností držet ve svém těle… a to stačí, protože vím, kým jsem. Budu respektovat signalizaci skrze zabolení hlavy a případně nebudu ztrácet energii na ochranu a zvětším pár kroky nebo odsednutím distanc. A pro chvíle, kdy potřebuji v přítomnosti dalších lidí uvolnit své vědomí do nekonečných dálek, což bývá při terapeutických sezeních a na seminářích, si nastavím podmínku, aby ke mně lidé nepřicházeli dříve než 5–7 dní po aplikaci. Jako prosbu, která snad bude respektována.

Kdybych měla dát na závěr nějakou radu či doporučení, znovu bych zopakovala, že obezřetnost je podle současných informací na místě pouze oněch 3–5 dní. Vyvarujte se strachu, paniky a hysterie, i pokud s někým v kontaktu jste. A také vynechte výčitky a obviňování. Jako účinný „protijed“ funguje čaj nebo tinktura z badyánu a čaj z jehliček borovice, které obsahují suramin a kyselinu šikimovou (zdroj: tady). Existuje i podrobnější dlouhodobý protokol, při kterém se kromě uvedeného používají ještě další dvě složky, ale na základní detox bych zůstala u badyánu a borovice. Pro práci na informační rovině je možné použít číselnou řadu, kterou předal pro ochranu před nežádoucími účinky vakcín G.P. Grabovoj – 2487498 (zdroj).

6 thoughts on “Bubák jménem Spike

  1. Tak už i u Tebe všechno mizí?Včera večer jsem si to celé nedoposlechla, tak to už mám smůlu.Ale bylo to celé velmi korektní.

  2. Děkuji za nový odkaz.
    Po přečtení článku jsem si všimla modřiny na pravé ruce blízko lokta.
    Byla jsem 7.6. na CT vyšetření. V levé ruce byla jehla s kanylou, sahali na mne 3 zaměstnanci – při odběru krve, při polohování v tunelu mi manipulovali s rukama a další mi pak odstranil kanylu s jehlou.
    V současném sytému, kdy se část lidí nechala očkovat i kvůli tomu, aby měli klid v práci, jsem dost pravděpodobně na naočkované v nemocnici narazila.

  3. já jsem v práci mezi očkovanýma, několikrát jsem již masírovala očkovaný, snad všichni co ke mě chodí,, pak mám tupý pocit na čele a v pusu mám kovovou chuť, ani nejde zajíst, na chvíli zmizí po vykloktání ústní vodou

  4. Krásný den Vám přeji, paní Gábino. Vaše články a zamyšlení…vždy to jsou taková milá pozastavení a pohlazení na duši :). Velmi se mi líbí, jak hezky a nenásilnou formou, což se mi líbilo vždy, ale zvláště v této době si toho velmi cením, dokážete popsat i velmi závažná témata. Děkuji Vám za ně :). Přidávám však i prosbu o jakýkoli odkaz na zmiňovaný rozhovor s praktickou lékařkou, je-li to možné, nebo alespoň klíčová slova. Rád si dohledám. Děkuji a těším se na další Vaše články.

  5. Lili – taky jsem získala ty tmavě červené fleky na vnitřní straně ruky. Je to už tak aspoň tři měsíce a mizí moc pomalu. Bohužel jsem o tomto nečetla, tak nevím, kdo mě s tím obdařil. Určitě to není modřina.

Napsat komentář: Dana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *