Koro-podruhé

Před pár dny jsem tu zveřejnila text Koro-panika s několika radami a doporučeními pro ochranu a sebeposílení. Napsali jste mi pár návazných dotazů a mně samotné k tomu přicházejí další myšlenky či obrazy, proto dnes volné pokračování. Spíše úvahové – o tom, zda nám celá situace může přinést i něco dobrého, zda si z ní můžeme pro sebe něco vzít. Ona je to v tomto směru vlastně analogie ke střetu s onkologickou diagnózou, z níž si také mnozí vezmou pro sebe tolik, že je s odstupem času vnímána jako Dar (psala jsem o tom v textu O potřebě utrpení).

To, že se v oficiálních médiích pravdivých odpovědí nedočkáme, je asi už zřejmé. Skoro to vypadá, jako bychom události dalších dní mohli predikovat na základě vět „rozhodně neplánujeme“. Když však zabrousíme ke zdrojům alternativním, ezoterickým, konspiračním atd, zjišťujeme, že tu kdekdo prezentuje svůj pohled z pozice „já vím“, odpovědi jsou však tak různorodé, že zjevně nikdo neví nic. Napadá mě otázka: Proč vlastně potřebujeme vědět? Bude nám lépe, budeme se cítit bezpečněji, dá-li nám někdo potvrzení, že virus vyrobili v jakési laboratoři a cíleně ho vypustili? Že je to odplata planety Země? Že to vůbec není o viru, ale o 5G sítích? Že je to karma některých národů? Že je to jenom zástěrka pro mocenské hry, ať už ekonomické, politické, vojenské? Nebo že je to ještě jinak?

Mám asi výhodu v tom, že se moje vědomí pohybuje většinu času v nekonečnosti, kde není nic pevného. Proto je pro mě velmi přirozený stav, že Nevím. Že je to možná tak a možná úplně jinak. Neulpívám na potřebě vědět… Znovu se tu vracím ke – z mého pohledu famózní – knize, kterou jsem doporučovala v tomto  Knižním okénku. Jednou z pastí, jednou z tzv. karmických smyček, která nám brání v absolutní svobodě, je podle ní právě potřeba vědět.

Nevím tím pádem ani to, kam nás celá situace přivede. Vnímám za ní ale pár bodů, které bych mohla nazvat Body narovnání. Třeba v tom smyslu, že je během pár dní ukončen proces postupného „odnárodňování“, ztráty příslušnosti ke svým národům a rozplizávání se v podivném „evropanství“. Teď najednou víme, kde je náš domov a kde má své hranice, kam patříme. Další narovnání by mohlo nastat, alespoň u části lidí, ve vnímání hodnot, ve vnímání zbytnosti a nezbytnosti, opravdovosti a pozlátka, což by následně mohlo přinést v mnoha směrech přehodnocení a zjednodušení života, návrat normálnosti. Asi mnoho z nás vnímalo už delší čas, že to, kam se svět ubírá, je neudržitelné, a že je třeba vývoj přesměrovat. LIdé se však ze své přirozenosti změnám brání, protože přinášejí nejistotu… a tak nás ke změnám většinou přiměje jen pořádný kopanec. Mnohokrát jsme slyšeli či četli, že žijeme v období velkých změn, na přelomu věků… nikdo nesliboval, že všechny změny půjdou jenom snadnou a laskavou cestou, že k novému uspořádání nebudeme muset projít obdobím chaosu, vzdání se a ztrát.

Následující dny nás přimějí ke stažení se do sebe, k výraznému zmenšení počtu vnějších podnětů (samozřejmě s výjimkou profesí, které naopak budou mít podnětů víc než dost, jako jsou lékaři, zdravotníci, zásobovači atd). Velmi bych doporučovala dát na toto období částečnou „karanténu“ i své mysli. Nepřejít ke sledování nekonečných seriálů, desítek filmů a hraní her, ale podívat se do nitra sebe. Je to vzácná příležitost vystoupit z neustále se roztáčejícího kola zrychlené reality a vstoupit do bezčasí. Pro mnohé to může být hodně náročný střet se sebou, mnozí mají strach být ve společnosti sebe samých, rozmlouvat spolu ve vnitřním dialogu. Je to příležitost zhodnotit svůj život, ptát se po jeho smyslu, po pravdivosti, rozjímat o svých vztazích a třeba i vynést na světlo to, co jsme nenápadně zametali „pod koberec“. Jak poznamenal můj syn – pravděpodobně se v zimě narodí víc dětí než obvykle, ale asi bude i dost rozvodů. Je to čas, kdy můžeme nahlédnout na své strachy a další emoce, ptát se, co je za nimi, zkoumat své vzorce prožívání a reakcí, poznat v sobě něco, o čem jsme neměli ani potuchy. Můžeme nechat vystoupit obraz toho, jaký život chceme dál žít, až se situace zklidní.

Mám pocit, jako by se částečným utlumením vnější aktivity stalo informační pole kolem nás propustnějším a usnadnilo nám komunikaci s vyššími a nehmotnými úrovněmi. Přicházejí obrazy vnitřního vedení, přicházejí vlny zklidnění a ujištění, že vše bude v pořádku. Já osobně samozřejmě nad současnou situací nejásám, ale přijímám ji, vnímám na pozadí klid, důvěru, naději a velikou podporu. Jako jedna z prvních informací, která mi v těchto souvislostech proletěla hlavou, byla, že slovanská genetika v sobě nese zakódovanou ochranu… a že je velká pravděpodobnost, že to tady projde poměrně nenásilně, bez větších dramat. Jak dnes krásně poznamenal moudrý pan Calábek v Duši K, když vyprávěl o tom, že se středověké šíření černého moru, při kterém zemřely v Evropě statisíce lidí, zastavilo u našich hranic… že zřejmě nad námi bdí duch velkého Karla IV, duch svaté Anežky České a další silné duchovní archetypy.

5 thoughts on “Koro-podruhé

  1. Gábi,
    díky, opět moc milá slova.
    Taky jsem si říkala, že je to sice násilné, ale takové zpomalení, nucené zastavení, k zamyšlení…
    Jak se pořád nestíhá a není čas, tak najednou nás to nutí zklidnit, zpomalit…
    Dana

  2. Vďaka, to je spôsob, ako by sa o týchto veciach malo hovoriť v TV, či písať v ďalších médiách.
    … až na toho velkého Karla IV, ten mi v tej súvislosti akosi nesedí … no, neviem 🙂
    Som hlboko presvedčený, že po odznení virózy budú straty u nás, u slovanských národov (Slavieni) výrazne menšie – potvrdzujem váš názor. V tom, čo sa deje je aj mnoho dobrého v súvislosti s nastolením novej paradigmy existecie a rozvoja ľudstva.

  3. Ahoj Gábi také teď hodně přemýšlím o této době i na základě toho co slyším z různých stran přesně jak píšeš pan Calábek, pan Chvátal a jiní a musím říci ,že se naprosto ztotožňují s Tvými pocity a pohledy na dnešní dobu. Opět jsem našla ve Tvém zamyšlení něco pro mě velmi přínosného a za to velmi děkuji. A také si říkám ,že takovéto zatřesení lidstvem mohlo být ještě mnohem horší, takže díky za situaci kdy mnozí můžeme být v teple domova a dělat si pořádek doma i v sobě. Konečně čas třeba na knížky ,které jsme si koupili a pořád odkládali a nebo k jiné duchovní práci. Děkuji za rozjímání na dnešním časem. Lenka

Napsat komentář: Dana Bublíková Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *