Co doznívá z Kruhů

Přišlo mi před pár týdny pozvání být jedním z hlavních hostů Setkávacích kruhů pro změnu paradigmatu v oblasti Zdraví a Prevence. Více o akci si můžete přečíst na tomto odkaze. Ráda jsem pozvání přijala. Nechávám si teď plout hlavou dozvuky tohoto setkání. A pár myšlenek nechám doznít i skrze písmenka.

Jedním ze silných momentů pro mě bylo setkání „před Setkáním“. Krátce po příchodu do sálu se přede mnou objevila černooká, černovlasá Amazonka. Známá tvář. Setkaly jsme se před několika měsíci, kdy za mnou přijela s diagnózou nádoru v prsu a se silným nevymluvitelným odhodláním uzdravit se. Uzdravit se sama, bez léčby… tedy bez léčby klasickými metodami. Spouštěcí konflikt, příčinu její nemoci, jsme během rozhovoru společně nalezly a uvolnily z těla, odjížděla s několika doporučeními, se svou neochvějnou vírou a mou podporou. A teď tu stála přede mnou. Přišla mi poděkovat, je zdravá. Nemoc překonala. A v průběhu dne překonala ještě sama sebe, poprvé v životě dokázala vzít mikrofon a promluvit veřejně, sdílet svůj příběh. Příběh o cestě k uzdravení, ale také o tom, že ona si ode mě odvážela mnohem víc, že získala prožitek čisté Lásky.

Nebudu popisovat průběh akce a citovat to, co tu bylo vysloveno. Nechám sem vstoupit pár názorů a vhledů, které se mi v tuto chvíli vracejí spolu se vzpomínkou na nádherné zvuky didgeridoo a alikvotního zpěvu pana Standy Stejskala.

Myšlenka, kterou do Kruhu vnesla Helena Máslová, lékařka, se kterou se už nějakou dobu znám a velmi s ní souzním. Promluvila o tom, že léčitel, terapeut, ale i lékař by měl být úrovní svého vědomí na vyšší frekvenci, než jsou jeho pacienti. Aby svou přítomností přinášel do procesu léčení jisté povýšení (pozn. povýšení není totéž, co povýšenost). Aby přinášel klid, moudrost, nadhled. A že je docela tristní sledovat unavené, frustrované, naštvané, přetížené, někdy dokonce i nemocné lékaře, kterým v kontaktu s jejich pacienty nezbývá jiná možnost, než předat kus papíru s receptem. Ze sebe jim v tu chvíli nemají co dát.

Co je to vlastně prevence? To, co je v rámci medicíny pokládáno za prevenci, tak je již prevencí sekundární, tedy vyhledáváním časných stadií nemoci. Skutečnou primární prevenci  systém klasické medicíny neřeší a na lékařských fakultách se nevyučuje.

Medicína se mnohem víc než na zdraví zaměřuje na nemoci a poruchy. K této optice však sklouzávají i terapeuti a léčitelé. Měli bychom se proto mnohem více zaměřovat na to, co je zdravé a v pořádku, a právě to posilovat. A to ať na úrovni lidského těla, tak ve vztazích i v lidské společnosti.

Lidství znamená různost. Každý z nás je originál, každý žije svůj vlastní příběh, každý má pravdu vloženou uvnitř sebe. Je zbytečné snažit se někoho zvenku léčit – větší význam má nasměrovat ho na cestu, kde tuto pravdu nalezne.

Výše zmíněná Amazonka se podělila o to, co jí úplně nejvíc na cestě k uzdravení brzdilo. Byla to nedůvěra jejích blízkých, partnera i kamarádek. Pokud chceme zažívat vývoj a změny, měli bychom důvěřovat těm, co mají odvahu dělat věci jinak – tak, jak je cítí, místo toho, abychom na ně projektovali své strachy a vnitřní stíny. Přitom stačí říct: Věřím Ti.

Není možné, aby byl v nemocném lese některý ze stromů plně zdravý. Není proto ani možné upevňovat své zdraví, aniž bychom se snažili vylepšit i okolní svět. Na druhou stranu nemůžeme očekávat celospolečenské změny, když nedokážeme vnést změny do vlastních životů. Když si položíme otázku, co nám ve změnách brání, narazíme na strachové programy. Na svoje vlastní, ale i na společenské, které zakrývají naši planetu jako temný závoj. Narážíme i na svoji primární potřebu bezpečí, kdy za bezpečné považujeme to, co je pro nás známé, kdežto změna představuje vždy jisté riziko.

Méně je někdy více a často pomůže spíše ubírat, než přidávat. Ubírat množství jídla, emočních prožitků, informační zahlcenosti, zvuků, kontaktů…  ale ubírat i v tlaku na léčení… a vracet se do ticha, do samoty, k jednoduchosti a přirozenosti. A také k radosti, protože radostné frekvence jsou ty nejléčivější. A nezáleží na tom, zda je přináší smích, humor, hudba, tanec, sdílení, vztahy, nebo hluboké ticho a klid.