O roce 2019

V období mezi slunovratem, vánočními svátky a přelomem roku nastává zvláštní stav přiblížení hmotných a nehmotných světů. Je to období jako stvořené pro rozjímání, pro ztišení, pro naslouchání svému nitru a svým snům. Je to období rekapitulace končícího roku a naladění se na rok přicházející. V těchto dnech ke mně každoročně přichází slovo nebo slovní spojení, které určitým způsobem předznamená energie pro právě se rodící rok. Je to zpráva pro mě, ale většinou se toto téma odráží i v životech mnoha dalších lidí.
Před rokem se mi jako téma pro rok 2018 objevilo Jak nebýt obětí (odkaz) a ukázalo se, že se nese celým mým „fraktálem“ – tedy mezi lidmi, kteří jsou se mnou propojeni, ať více či méně vědomě… krásně o tomto propojení vyprávějí Genové klíče.

Pro rok 2019 ke mně přišlo slovo ZNOVUOBJEVENÍ. Pár dní jsem přemýšlela, co všechno pro mě toto slovo znamená, protože jsem zpočátku příliš nechápala, o čem je. Odpověď se mi ukázala v podobě jasného obrazu. Obrazu, který jsem spatřila už asi před deseti lety, téměř jsem na něj zapomněla, ale teď se mi vrátil do vědomí. Podařilo se mi tenkrát v meditaci nahlédnout přes závoj času do okamžiku, kdy jsem přijímala rozhodnutí narodit se sem. Slova nestačí na popis stavu, který jsem zažívala. Cítila jsem se dokonalá, nádherná, čistá, plná světla a nadšení, cítila jsem se jako drahokam, který má být přinesen jako dar do tohoto světa. Možná to zní jako ezoterické klišé, ale byl to tak silný prožitek, že mi svou silou ukazoval pravdu. Pravdu nejenom pro mě, ale pro každou lidskou duši, která se sem rodí. Myslím, že se tak cítí každá duše, která sem přichází, možná si tuto vzpomínku v prvních chvílích života uchováváme. Možná ji můžeme spatřit v očích právě narozeného dítěte, ale potom se vytrácí. Já sama jsem se později v životě už nikdy k tomuto prožitku nepřiblížila.

A tak si říkám, že právě tento stav je tím, co bychom měli Znovuobjevit. Být sami pro sebe světlem, dokonalostí, nádherou, čistotou. Odhodit potřebu nechat si tuto svoji pravdu potvrzovat od druhých, nemuset si ji připomínat, nemuset o ni prosit, nemuset o ní snít. Cítit ji nejenom ve chvílích, kdy se nám vše daří a jsme „doma na Zemi“. Cítit ji především tehdy, když se v životě ztrácíme, připadáme si nicotní a neschopní, kdy se kazí vše, co se kazit může, svět na nás zapomíná a raději bychom tu nebyli. Uvědomit si, že tím, na co stále čekáme, jsme my sami.

Ve chvíli Znovuobjevení ztratí na významu řešení témat jako je sebehodnota, sebeláska, sebepřijetí atd. Proč? Protože vymizí pochybnosti o těchto našich vnitřních kvalitách. Ve chvíli Znovuobjevení si začneme plně cenit svůj čas, svoji pozornost, svoji energii a přestaneme jimi plýtvat. Budeme je chtít vkládat do vztahů a záležitostí, které nás posilují a obohacují. Nebudeme se tolik ohlížet na názory druhých, nebudeme motivování jejich souhlasem, nebudeme se bát žít podle sebe a svých hodnot, nebudeme se bát občas zariskovat a přivolat do života změnu. Ve chvíli Znovuobjevení budeme pečovat i o svá těla, o svůj myšlenkový a emoční svět. A jak postupně uvedeme do harmonie své nitro, začneme dávat do pořádku i svět kolem sebe. A to všechno ne proto, že bychom museli nebo že bychom měli, ale proto, že už nemůžeme žít jinak.

Jak se můžeme Znovuobjevit? Kdybych znala návod, dala bych ho ráda každému, kdo by o něj stál. Ale ono to s ním bude asi stejné jako se vším, co má pro nás cenu – cestu k němu musí najít každý sám, nedá se jít cestou někoho druhého. Možná nám všem pomůže ptát se, co nám brání ve znovuobjevení – strach, myšlenkové vzorce, umělé pravdy, kterým jsme o sobě uvěřili? Možná bychom si mohli každé ráno po probuzení položit vnitřní otázku, co můžeme v tento den udělat proto, abychom znovu našli kousek sebe, aby nám bylo se sebou dobře. Třeba úplnou maličkost. Možná by nám pro začátek stačilo uvědomovat si v sobě zářivou jiskru světla, která sem skrze naše narození na planetu přišla. Přišla do nejistoty, do neznáma, přes oponu zapomnění, s odvahou a odhodláním. Přišla sem s rizikem, že bude zapomenuta, a s nadějí, že bude znovuobjevena.

Ráda bych popřála nám všem, aby byl začínající rok 2019 ve znamení naší cesty ke Znovuobjevení. Kráčejme po ní krůček po krůčku, společně i sami se sebou.
Děkuji všem spolupoutníkům za podporu, inspiraci, za sdílení příběhů – za to, že jste.

Můžeme nyní o dokonalosti, o čistotě, o světle, které v sobě všichni neseme, rozjímat za zvuků neuvěřitelně hluboké Mantry Green Tara. A s jemnými výdechy uvolňovat vše, co v nás prožitku Znovuobjevení brání.