Počítadlo příspěvků mi dnes ukazuje padesátku a mé blogové miminko brzy oslaví čtyři měsíce od svého narození. O čem by tak mohl být ten dnešní, padesátý? Téma ke mně přišlo samo, když jsem o víkendu narazila na článek o paní, která také píše blog. Říkáte si – takových je… Tahle paní je ale dost výjimečná. Svůj první počítač si koupila před pár lety, když jí bylo 99 let. A začala psát blog. Dnes je jí 105 a každý večer sedí a píše – o aktuálních událostech, o tom, co ji zaujalo, také o svém dětství a o Švédsku, kde žije. Jmenuje se Dagny Carlssonová, píše pod přízviskem Bojan a její blog najdete TADY,
Nemusíte umět švédsky, stačí se dívat na fotografie a vidíte, že paní Bojan kromě psaní také fotografuje, cestuje, chodí do přírody, vaří, peče, má ráda kávu a dobré jídlo, pěstuje květiny, miluje lidi i zvířata, krásně se obléká, zajímají ji nové technologie… a hlavně umí vidět krásu kolem sebe.
Její životní příběh a schopnost radovat se, plnit si své sny a užívat si života se staly námětem dokumentu Život začíná po stovce.
Tak jak se vám to líbí? Doufám, že stejně jako mně. Mně to totiž krásně zapadlo do nálady, se kterou jsem chtěla pustit do světa padesátku.
Zamýšlela jsem se nad tím, co mi vlastně psaní blogu přináší. Popudem k jeho vzniku byl vnitřní impuls, který neměl logické vysvětlení – jenom jsem cítila, že ho psát musím. V začátku jsem vůbec netušila, že mi psaní přinese tolik radosti, že mě bude tak bavit a že se některé dny budu vyloženě těšit na to, jak přijdu domů, uvařím si dobrou kávu a začnu skládat písmenka. A trochu tuším, že to má paní Bojan podobně…
Moc bych všem přála, aby uměli slyšet tenhle tichý vnitřní hlas, který nám podobné impulsy dává. A aby je inspiroval. Je to jako by uvnitř nás šeptalo malé dítě svá přání, jako by k nám posílalo své sny a ukazovalo nám, kudy se máme vydat, aby nám bylo dobře na světě. Aby nám dával život smysl, abychom se radovali, abychom byli spojeni sami se sebou.
Aneb jak dodává paní Bojan: „Zůstává mi pár roků života, tak si je chci pořádně užít“.
