O volbách svobodných

Pár slov k tématu voleb. K tématu, ke kterému jsem původně vůbec nezamýšlela něco psát. Pak se mi ale pár myšlenek začalo honit hlavou, Zkusím je tedy pustit do sítě, třeba někoho přimějí k zamyšlení. Začnu ale trochu odjinud.

Možnost volby je jeden z velikých darů, který my lidé dostáváme do vínku. Kdyby to tak nebylo, byl by náš život přesně daný, táhl by se jako rovná linie od bodu narození po bod odchodu. Dost nuda. Tím, že můžeme v každý okamžik volit, větví se náš život do tisíců možných variant. Každou naší volbou ho někam sami posunujeme. Svůj život si takto krok po kroku stavíme, přestože se pohybujeme jen v určitém ohraničeném množství variant, které jsou nám předurčeny. Těm můžeme říkat třeba osud, ale v rámci tohoto osudu máme možnost si vybrat. Jakoby náš život byl široká řeka, mimo kterou se nedostaneme, ale mezi břehy řeky si vybíráme z mnoha proudů a odboček, kterými poplujeme. To předem dáno není.
Poznámka – proto nedoporučuji návštěvy kartářek a jasnovidců, ti nikdy nemůžou nic předpovědět, aniž by tím naši budoucnost neovlivnili, svou předpovědí totiž směrují naše nevědomí ke splnění jejich předpovědi. Málokteří si tuto zodpovědnost uvědomují.Jedinou čistou „předpověď“ by mohl dát světec, jehož mysl se pohybuje v rovinách, kde obsáhne vše, tedy celou řeku. Neznám takového… a kdybych znala, zřejmě by neměl potřebu něco předpovídat.

Podle čeho bychom se měli rozhodovat? Každý z nás v sobě nese přirozenou moudrost, skrze kterou promlouvá naše duše a vede nás k tomu, aby naše rozhodnutí byla v souladu s přirozeným tokem našeho života. Málokdo jí ale naslouchá.
Velmi dobře definuje naše rozhodovací autority systém Human design – podle své mapy, vypočítané na základě místa a času narození, by se přibližně polovina populace měla rozhodovat s časovým odstupem na základě průchodu emoční vlny (znamená to pozorovat objekt rozhodování z výšin i hlubin své emoční vlny, dokud nenastane okamžik emočního jasna), další část by měla naslouchat své energii, další část se velmi dobře rozhodne intuitivně (je to něco kolem 10 procent lidí), další mají tzv. vnější autoritu (měli by o objektu rozhodování mluvit s větším množstvím lidí, ale naslouchat přitom sobě) atd.

Mysl jako hlavní rozhodovací autoritu nemá definovanou nikdo, přesto se stala mysl a její názory a přesvědčení.naším hlavním rozhodovacím arbitrem. Na mysli není v zásadě nic špatně. Člověk má dán intelekt jako dar, a duchovní směry, které nás nabádají svoji mysl potlačit a umlčet, nás tím snadno mohou stavět do pozice oveček.
Ale – mysl, která je člověku darem, by měla být objektivní, flexibilní, rozjímavá, neulpívat, zkoumat svět ze všech stran a úhlů pohledu a na tomto základě být nástrojem lidského vývoje.
Na stínových frekvencích, kde se dnes jako lidstvo pohybujeme, má mysl tendenci vybudovat si určitý pevný názor či přesvědčení, na něm trvat, bojovat za něj a oddělovat se tímto názorem od druhých.

Kde se berou naše názory? Formují se od raného dětství. Epochou a místem kde jsme se narodili, příslušností k určitému národu nebo skupině, výchovou v rodině, vzděláváním, našimi partnery, kolegy, dalšími lidmi, médii atd atd. Což je naprosto přirozené. Měli bychom se ale dostat do stadia jisté mentální zralosti, kdy se začneme snažit své názory objektivizovat, přestože zcela objektivními se stát nemohou.Jak se to dá udělat? Metoda je poměrně jednoduchá, ale trochu si při ní potrénujeme všímavost. Vždy, když si všimneme, že zaujímáme nějaký postoj či názor, zeptáme se sami sebe :Proč si toto myslím? Jsem si jistý, že to tak je? Je možné se na to podívat jinak? Po čase zjistíme, kolik v sobě máme automatismů a kolik názorů přejímáme bez hlubšího promyšlení.
Pokud zůstaneme na úrovni přijímání názorů, stáváme se velice snadno ovlivnitelnými. Právě touto cestou se necháme snadno manipulovat. Právě tady se otevírá pole působnosti reklamních agentur a médií.

A tady se dostávám z obecnější roviny k rovině osobní, k volbám, které momentálně hýbou naší republikou, a k tomu, jak je vnímám já.
Oblíbenou větu anarchistů „Kdyby mohly volby něco změnit, už by je zakázali“ vnímám souhlasně jen v jednom aspektu, a to v tom, že se politika a směry, kterými se bude ubírat, tvoří na úplně jiných úrovních, než na kterých volíme. Na úrovni informačních polí jsou však naše volby zaznamenány a jistý energetický vliv samozřejmě mají. Volba „nevolit“ není z tohoto úhlu pohledu asi ta nejlepší, přesto jsem letos při sledování jednotlivých kandidátů měla dost dlouhé období, kdy jsem se svou energií vůbec angažovat nechtěla. Jednak proto, že ani jeden z nich nemá mé plné sympatie, navíc celá kampaň byla, jak už je zvykem, vedena negativně. Tzn. co nejvíc ponížit své soupeře a ukázat na nich to špatné, namísto směrování k nějakým budoucím vizím. Silná destrukce.

Těsně před volbami ale nastala situace, která mě přiměla to přehodnotit. Jeden z kandidátů, člověk, který se ve své kampani stavěl za návrat morálních hodnot do naší politiky, zveřejnil softwarově vyrobené video. Do záznamu rozhovoru současného prezidenta s moderátorem nechal velmi profesionálně zakomponovat sám sebe jako nekompromisního řečníka, který to prezidentovi jako jediný „nandal“ tím, že ho přiměl k Duelu a od plic mu tam řekl, co si myslí. Přišlo mi to hodně „přes normu“ předvolebního boje a čekala jsem, že z toho bude napříč médii pořádný poprask. A… tak řekněte – říkali vám o tom něco v televizi? Psaly o tom hlavní titulky nejčtenějších deníků? Ne? A proč myslíte? Odkaz se objevil jen na několika nepodstatných a spíše alternativních webech. Stále se dá video shlédnout tady.

Nemůžu říct, že by mě zklamal hlavní aktér, můj „čich na lidi“ celkem funguje… ale sebralo mi to poslední iluze o našem hlavním mediálním proudu. A když se to před druhým kolem snažím sledovat nezaujatě, vidím dva mediální obrazy vybudované ve vzácné shodě všech vysoce čtených a sledovaných… Vidím hodného a zlého, Jekylla a Hyda, ďábla a spasitele. Nevidím dva starší muže, z nichž každý má své silnější i slabší stránky, kus práce, kterou za svůj život odvedli, i věci, které se nepovedly. Tak si říkám, jak by dopadl vzor českého prezidentství, vážený pan Masaryk, v dnešní mediální době. Jaký obraz by mu byl vyroben, jak by byl prezentován světu. Protože tady už opravdu nejde o to, jaký člověk je, ale jak má být světu ukázán.

Chcete radu, zda volit a jak volit v druhém kole? Mám ji. Ptejte se sami sebe, jestli je vše, co je ukázáno, opravdu tak, jak je to ukázáno. Zpochybňujte to, čím jste si „jistí“, a to na na obě strany. Neřiďte se tím, koho volí vaše okolí. Ta volba je jen vaše a měla by být svobodná. A pokud zvolíte takto, tak jsou všechny tři možnosti správně.