Společenství aneb hra souhry

Sedím v tichém prázdnu, rozjímám, odpočívám a pokouším se prostřednictvím slov utřídit dojmy z předchozích dní. Máme za sebou letošní meditační pobyt na Rusavě, už sedmý. A já, stejně jako v minulých letech, žasnu nad vesmírnou chemií, která sem pokaždé přivede přesně ty, co tu společně mají být, která mi…

O sebeodevzdání

Před nějakou dobou jsem v sérii kazuistik o Germánské nové medicíně uveřejnila článek O síle úsilí, v němž popisuji cestu jedné ze svých klientek k uzdravení ze závažné nemoci. Volně na tento text dnes navazuji a může se zdát, že v následujících slovech tak trochu popírám cestu léčení skrze úsilí…

O ambicích dospěláků

Sedím u stolku v kavárně na nádvoří Staré radnice a čekám na kamarádku. U vedlejšího stolu sedí babička s vnučkou. Káva, džus, zmrzlina a líný letní den. Vzájemně si vyprávějí zážitky ze svých dovolených a je jim spolu fajn. V jednu chvíli babička přeladí svůj hlas do mírně mentorské tóniny…

Stovka pod tlakem

Dnešní článek je v něčem výjimečný – má v pořadí publikovaných příspěvků číslo 100. A já si už pár dní lámu hlavu s tím, o čem bude. Mělo by to být něco speciálního, něco, co si zaslouží být na jubilejním místě. A pořád žádné třeskuté téma nepřichází, jako kdyby pramen…

O ne mocné nemocnici

O tom, že nemocnice obecně nepatří k energeticky přívětivým místům, tu asi psát nemusím. Mám ale ze včerejška zajímavou zkušenost s tím, jak odlišně ke mně promlouvaly energie téhož nemocničního areálu uprostřed pracovního dne a pak v pozdější večerní hodině. Asi před dvěma týdny jsem doprovázela na vyšetření do brněnské…

O ovoci magickém

Nejsem odborník na stravování. Ani se nemyslím, že je strava na prvním místě v pořadí vlivů na stav našeho zdraví či nemocí. Ale pro sebe vím jednu věc ohledně stravování jistě – jediné, bez čeho bych nemohla existovat, je veliké množství čerstvého ovoce. Zeleniny také, ale ovoce u mě vede….

O strachu z přirozenosti

Asi mi je letos souzeno být průvodkyní bezradných babiček v městské hromadné dopravě (psala jsem o tom už tady). Dnes zdánlivě podobná situace, ale úplně jiné téma k zamyšlení. Jedu rozpálenou tramvají a kousek ode mě sedí hodně stará babička. Taková, ke které se přesně hodí přirovnání „jako věchýtek“. Drobounká,…

Tichá chvála ticha

Vrátím se ještě jednou prostřednictvím písmenek na chatu, na mé magické místo. Miluji tamní večery, rozjímání na dřevěné verandě pod nekonečným nebem plným hvězd, v tichu, které jen zřídka naruší křik osamělého ptačího nespavce. Přesně to mi tam ale tentokrát chybělo. Horké letní počasí přilákalo do okolních i vzdálenějších chat…

O Nezranitelnosti

Odjela jsem před pár dny na pár dní na chatu. Z předchozí věty vyplývá, že už jsem zpátky… Jezdím si na tohle kouzelné místo pro klid, pro energii, ale také pro inspiraci a nápady. A jednou z otázek, které jsem si tu při lenošivém přemítání nechala běžela hlavou, bylo téma letošního…

Rosa Coeli

Zvláštní místo, zajímavé energie a klid, ve kterém dýchají staletí. Zřícenina kláštera Rosa coeli (z lat. Růže nebes) nedaleko od Brna, v obci Dolní Kounice.