Už poněkolikáté jsem otevřela blog s tím, že napíšu svoji každoroční Ódu na podzim, na mé nejoblíbenější roční období. Ale letos se tomu nějak nechce. Letošní podzim je… nevím, jak to přesně nazvat… zkrátka jiný. Nevím však, jak jeho jinakost přenést do slov, protože ji v mnohém ukazují jen jemné…

Stojím ve frontě u pokladny, tři lidi přede mnou a za mnou se řadí další. A slečně pokladní to jde, jak se říká, jako psovi pastva. U sousední pokladny se řada posunuje podobným tempem. Kousek ode mě v ni stojí mladá rodina. Táta, máma a v košíku posazená malá holčička,…

Mám v internetovém prostoru pár míst, na která občas zavítám. Někdy jen letmo nakouknu, co je tu nového, jindy zůstanu déle a ponořím se do některého textu s plnou pozorností, pro zlepšení nálady, pro inspiraci, pro osvěžení mysli. Před pár dny jsem na jednom z těchto míst potkala text, který…

Nikdy jsem nebyla součástí typických holčičích a ženských skupinek. Ne že bych neměla kamarádky, to zase ano. Ale spíše jednotlivě, než že by to byl pevný klan. Ve všech obdobích života jsem měla kolem sebe muže i ženy, mladé i postarší… Asi proto mě ani nikdy nenapadlo uspořádat seminář jenom…

Dnes ráno, při návratu ze světa snů, jsem měla zvláštní vjem. Většinu dní se probouzím skokově. Pípání budíku, bouchnutí dveří, zamňoukání kocoura či jiný zvuk donutí vědomí k rychlému návratu do těla. Někdy si s sebou přinese vzpomínku na poslední kapitolu snu, jindy je to spíš jenom šok z existence…

Už pár dní mě to neodbytně táhlo do lesa. Vlastně od chvíle, kdy se léto, možná poněkud předčasně, překulilo v podzim, a obloha se rozhodla vyhovět prosbám vyvolávačů deště a začala posílat zpátky k zemi vodu. Právě takový les mám ráda, vlhký, podzimní… Jak jinak tedy využít poslední volný víkend,…

Nejsem člověk, který si libuje v přehrabování se v minulosti, v opakovaném rozbalování starých bolístek a křivd a v jejich vytahování na světlo ve chvílích, když se to zrovna hodí. Na druhou stranu vím, že z minulosti se narodila naše přítomnost a že se od ní nedá zase tak úplně…

Příběh, který jsem se poměrně dlouhou dobu zdráhala přenést do slov. Abych to, co bylo nejisté a křehké, co několik měsíců balancovalo na hraně mezi žitím a nežitím, nezakřikla… Teď už můžu. Snad. Příběh jednoho kouzelného černého kocourka. Má své jméno, ale tady to bude pan Černočerný. Narodil se asi…

Jeden z příběhů, do kterého jsem na pár měsíců vstoupila a který bude z těch, co není možné zapomenout. Ona a On. Od chvíle, kdy jsem je oba poznala, mi bylo jasné, že ti dva patří k sobě. Jak se říká, jejich partnerství bylo navázáno v nebi. Prožívali každý svůj…

Ještě jednou se vrátím na Rusavu. Letos se v mnoha meditacích objevovaly obrazy vody a krystalů… a o jednu z nich se podělím i tady. Stačí zavřít oči a začít si představovat: